Top Gun: Maverick

Silné 4*. Původní Top Gun mám rád, stejně jako většinu filmů T. Scotta z jeho éry. Velká touha tvůrců vzdát právě Tonymu hold je z filmu hodně cítit (povědomé melodie jsou třešničkou na dortu) a dle mého se jim to povedlo. Tuhle nostalgickou nebeskou jízdu při vysokých G se určitě vyplatí zažít v IMAXu - 85%. (23.05.2022)

Nebaví mě letadla a Top Gun mi v dětství nepřirostl k srdci, po znovu zhlednutí jedničky před kinem jsem si řekl, že je to vlastně ale velmi fajn záležitost a jsem zvědavý na dvojku, přeci jen na tom dělají zajímavý lidé, kteří umí. No ale opravdu jsem nečekal takový odpal. Film je vizuálně nadrehný, hromada užasných záběrů a nemluvě o samotných letech stiháčkou, kdy nepoznáte co je skutečný a co ne. Příběh má svou sílu a jako navázaní na jedničku to funguje brilatně. Když ty dva filmy vidíte po sobě, tak je úplně jasný, že struktura Mavericku, je vlastně prakticky totožná s předchůdcem a funguje tak podobně jako Star Wars 7 pro Star Wars 4. Vidíte povědomé scény v povědomém pořadí, ale ten kontext je jiný, čili to není vykrádačka, ale krásné vzdání hold. Soundtrack je stejně peckovní jako v jedničce. Celý příběh je vlastně o něco silnější, nejde jen o kurz, jde o přípravu na smrtelně nebezpečnou misi a naše postava učení nemá v krvy a k tomu tu je i rozepře se synem svého mrtvého parťáka! Vše se to šponuje na maximum a má to sílu. Celý cast je perfektní, ale hlavně jsem rád, že Milles Teller dostal zase pořádnou roli v pořádném filmu! Tam kde naopak film trošku zeslábl oproti jedničce, v romanci, tak ve všem ostatním exceluje a hlavně samotné scény stíháček a letecké bitvy, jsou neuvěřitelně přehledné, kulervoucí, mají opravdovou sílu a vtáhnou vás! Maverick je asi nejdůstojnějším pokračováním jaké vzhledem k nenávrativším hercům mohli udělat a byla to fakt pecka! První pořádný letní Blockbuster, co za to stojí! Ti, kteří se zamilovali do jedničky před mnoha lety budou v sedmém neby! 8/10! (25.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)