Studená ryba

Úchylná řezničina, která není prosta jistá zábavnosti. Ale! Celé je to zabito naprosto neúnosnou stopáží, více než 2 hodiny je v tomto případě prostě příliš. Prvních 20 minut je dokonce tak nudných, že jsem zvažoval, zda chci vůbec koukat dál. A i když se tam konečně začne něco dít, stále se člověk nemůže zbavit dojmu, že je to strašně roztahané a hromada scén by z toho šla vyházet. Myslím, že z japonské produkce tohoto ražení už jsem viděl lepší kousky. (03.03.2019)

„Studená ryba“ není filmem, který by mě od Sona tak dostal jako třeba „Suicide Club“. Tam mi přišlo, že je ta výpověď o společnosti silnější a smysluplnější. Přesto i ve filmu „Studená ryba“ najdete něco víc, co vás dostane, co vás donutí přemýšlet, jací vlastně lidé jsou a kam až jsou schopni zajít jen pro to, aby uspokojili nějaké svoje choutky. Nemluvě o tom, že svým chováním působí i na jiné. (27.05.2017)

Snažím se před projekcemi o ději filmů co nejméně zjišťovat, a nese to své ovoce. Internety jakékoliv překvapení ničí, a já chci tenhle element zpátky. Tudíž jsem šel do Ryby s naivní představou, že Sion Sono natočil seriózní thriller. Au, jaká to chyba, ten chlap je prostě už moc velkej autér. Nemůže jinak, než divákovi rozjebat hlavu takovou náloží, že to leckdo nepobere. Nejinak je tomu tady. V makovici mi ještě teď hučí jak v úlu. Tohle umí málokdo. (21.11.2018)

Tak Japonci mi slušně natrhli prdel tímhle bezútěšným thrillerem! Násilí zobrazené ve filmu v poslední,gradující půl hodině má svůj účel a vše perfektně zapadá! Je nemožné tenhle film zařadit do nějakého žánru, protože místy funguje jako horror, thriller, či černá komedie s hlubokou alegorii ohledně bussinessu a Japonské společnosti. Během filmu není zcela jasné, kdo tím psychopatem vlastně je, pouze ryby působí normálně. Překvápko ! (05.05.2013)

V porovnání s režisérovým úsměvně šíleným Ai no mukidaši je tenhle krvavě šílený kousek výrazné přitvrzení. Film začíná celkem nevinně, jako další japonská mírně šílená černá groteska, postupně přechází v hodně šílenou a černou japonskou "coenovštinu", aby skončil jako non plus ultra šílený japonský exploaťák (ubodání propiskou jsem ještě v žádném filmu neviděl). Závěrečné scény transformace romantického akvaristického astronoma v machistického zuřivce jsou k popukání. A navíc ve filmu hrají dvě opravdu nádherné japonské paničky, sám nevím, která se mi líbila víc, jestli submisivní a duchem nepřítomná Taeko, nebo šílená, sadistická, nymfomaniakální a duchem nepřítomná Aiko... Těžko něco podrobnějšího napsat bez spoilerování, mrkněte se sami, je to nářez; a pro ctitele pokleslých japonských žánrů bezmála dvouapůlhodinová stupňující se rozkoš. (16.04.2014)