Spartakus: Bohové arény

Dá se říct, že mám s touhle sérií jen jeden zásadní problém, který ale vychází už z její podstaty, a sice, že je to prequel (takže osud dříve již známých postav je bohužel předem jasný, což vyprávění ochuzuje o část napětí a o značnou dávku nepředvídatelnosti, což je jedna z hlavních předností původní série). Kupodivu to ale není zbytečný prequel, jelikož následující série (VENGEANCE) navazuje na děj nejen první sezóny, ale částečně i této. Už jen za to palec nahoru (hlavně pro scénáristy). 80 % (05.02.2011)

TV Starz nemohla čekat, proto představila pro někoho málo přitažlivou minisérii, která měla navázat na úspěch Spartakuse, ale hlavně, vydělat zasraně hodně peněz, dokud jsou lidé nenabažení tímto novým kultem. Já sám se skoro posral nadšením z Krve a písku a proto mi tento flashback do minulosti vůbec nevadil. Hodně lidí chtělo vidět Spartakuse a jeho tažení proti Římanům, chtělo, aby se děj konečně posunul za hranice ludu a oni tak viděli velkolepé bitvy a nové potíže. Já k nim patřil také, ale po krátkém uvážení jsem zjistil, že právě intriky a dům Batiátů byl na celém seriálu to nejlepší hned po soubojích a prcání, proto jsem Bohy arény uvítal s nadšením a dostal jsem to, co jsem chtěl. Představiteli Spartakuse přeji brzké uzdravení z rakoviny, novému Spartakusovi hodně štěstí a tomuto seriálu, ať alespoň vydělá pořádné prachy pro druhou řadu! 100% 30.01. 2011 (30.01.2011)

"Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jak kalsické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chbyu." Tohle jsem napsal ke Spartakovi: Krev a písek a nemám jediný důvod na tom něco měnit i zde. Skoro se mi tato série Spartaka bez Spartaka zdále ještě o schůdek lepší. (24.03.2013)

Tak, jak jsem se seriálům celkově snažil vždycky vyhýbat, tak mě ty novodobé doslova pokládají na lopatky. Hra o trůny a nyní Spartakus: Bohové arény. Všechno to jsou do drobných linek dotažené snímky, které stojí za to shlédnout. S:Ba sice až moc okatě kopíruje bojový styl z 300: Bitva u Thermopyl. Souboje, bitvy, nazvěme to jakkoliv mají stejný základ jako v 300, ale zde jsou detailnější a autentičtější. V 300 působily tak nějak nadlidsky. Až moc erotiky, zde taky není na škodu s ohledem na místo děje, kde sexuální hrátky, souboje v aréně, kuplířství, obchodování a intriky patřily ke každodennímu chlebu. Seriál si užijí stejnou měrou jak ženy, tak muži, díky výběru pěkných herců a hereček. Ani jedno pohlaví tedy nemusí žárlit na slintajícího partnera :-). Vizuální stránka doslova nadchne oko diváka. Jen hudební doprovod není zrovna můj styl. Moderní tvrďácké elektro mi v historických filmech nesedí. Sice to umocňuje atmosféru bojů, ale zároveň to působí nepřirozeně k zobrazenému období. A pokud jde pořadí obou sérií (jelikož jsem viděl tuto a Spartakus: Krev a písek ještě ne), tak pro mě, jako pro diváka, který na seriál narazil v době, kdy už byly obě série dotočené, bylo lepší je vidět podle dějové posloupnosti než podle data natočení. Takže jsem nechtěně začal od začátku :-) (18.07.2011)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)