Spartakus: Bohové arény

Spartacus je naozaj božská miniséria, ktorá je plná dych vyrážajúcich scén, hotové orgie pre filmové oči. A tento prequel vôbec nevybočuje z nabrúsených kvalít, ba naopak, drží si ultravysoké tempo po každý diel a len potvrdzuje geniálnu kvalitu skvelého seriálu. Tá úplná voľnosť bez cenzúry holt nemá chybu a ide pocítiť každou minútou, kedy sa gladiátori rozsekávajú na kúsky alebo sa v dome Batiata odohráva jedna z x 'porno' scén. Príbeh stúpajúcej slávy Crixa a všeobecne života krvilačných otrokov je skvele naaranžovaný, vyzerá to veľmi pohľadne a maskéri odviedli kus práce. Spartacus je zvláštnym žánrom, mix histórie, akcie a drámy v jednom, čo z neho robí nevšedný pohľad. Chválim slovenský dabing, ktorý nešetrí nadávkami, dokonca to skoro až preháňa. (14.02.2015)

Zpočátku stejný průser jako Krev a písek a stejně jako příběh o Spartakově pomstě, i Gods of the Arena se s každým nadcházejícím dílem transformovala jak akčně, tak scénáristicky, do nehorázně nabušeného dílka. Paradoxně tak samotné nenásilné vyvrcholení s pohledem na rozednívající se Capuu působí mnohem lépe, jak krvavá řež v gladiátorském ludusu. Pokud tvůrci i nadále zůstanou věrni své vizi o nejslavnější vzpouře otroků v historii, tak může tahle sága směle apelovat na nejlepší historický seriál všech dob. V rámci kombinace historické věrnosti a nápadité filmařiny nemá konkurenci. Pět hvězd bez mrknutí oka. (02.03.2011)

Příběh prvního batiatova slavného šampióna Gannica, stejně jako cesta po níž se sám Batiatus stal dominem svého vlastního ludu je stejně poutavá jako prvotní Spartakus: Krev a písek. Celý tento prequel je velice důmyslně a pečlivě propojený s "hlavním" seriálem a exceluje ve stejném směru a díky stejným proprietám. Samotný Gannicus je pak sympaťák, jak to jen jde. Prostě taková antická "rocková hvězda" a jeho nalezení smyslu života v podobě lásky, která mu byla vzápětí uzmuta je dostatečně silným motivem na to, aby tuhle "odbočku" utáhl. (25.06.2012)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)

Oblíbili jste si gladiátory z Batiatova ludu, zajímá vás jejich minulost, začátky slavné či neslavné kariéry, chtěli byste vědět, proč jsou Batiatus a jeho zrzavá Xena takové všehoschopné mrchy? "Bohové arény" vám na většinu otázek jakž-takž uspokojivě odpoví, ale jejich hlavním záměrem je ukázat co nejvíc černých ptáků, bílých koz a vzájemné fyzické interakce muž s ženou, žena s ženou, žena s ženou a mužem, muž s ženou a mužem, muž s mužem a občas také muž proti muži. Stručně řečeno: ubylo krve, přibylo semene. Já teda radši koukám na choreograficky dobře vypiplané souboje, než na stále stejné, křečovité, ufuněné pozice z Kamasútry. Z mého hlediska jsou proto "Bohové arény" o něco slabší podívanou oproti "Krvi a písku", navzdory faktu, že se v nich nevyskytuje nafrněný depkař Spartakus. Mozek se v průběhu seriálu nezapotí, udržuje stěží provozní teplotu, ale co, moje hormony se rády pokochají pohledem na svalnatá těla. 65% (22.05.2012)