Režie:
Zdeněk JiráskýScénář:
Zdeněk JiráskýKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Martin PřikrylHrají:
Vladimír Javorský, Malgorzata Pikus, Marika Šoposká, Josef Láska, Aneta Krejčíková, Kateřina Jandáčková, Jiří Maryško, Vladimír Polívka, Thi Minh Nguyen (více)Obsahy(1)
Příběh vypráví o těžké zkoušce rodiny, žijící v drsném průmyslovém kraji. Dcera Agáta touží po šťastném životě daleko od domova, ale nedokáže své touhy realizovat, syn Honza věří v sílu lásky bez ohledu na okolnosti, za jakých se zrodila. Matka Kamila hledí s jistotou do budoucna a ve své naivitě si nehodlá připustit bídu dnešního dne. Jediný Jarda, otec rodiny, ví, že svět ani sebe nezmění. Vědom si svého slabošství, nepokouší se o nic. Chorobná závislost na výherních automatech jej přivádí, stejně jako jeho nejbližší, do neřešitelné životní situace… Nevyhnutelná krutost, s jakou se příběhy všech postav prolínají, připomíná v mnohém britská sociální dramata devadesátých let, včetně černého humoru, který jednotlivé situace jaksi bezostyšně doprovází. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (405)
Syrově depresivní drama, z kterého zamrazí, ovšem které jako jeden z mála filmů poslední doby působí uvěřitelně a drsná atmosféra industriálního města baví vizuálně i příběhem. Stereotypní dny šedivého nádraží, špinavých vlaků a nuda stále stejných lidí žijících v okolí, jimž prostředí nenabízí lepší zábavu než trávu, alkohol, sex, automaty a jeden soubor nadšených cvičenek. Tahle chladná frustrace se s nesnesytelnou jednoduchostí zaryje pod nehty, ovšem z filmového hlediska možná mile zahřeje na duši. ()
S českou kinematografií je něco špatně. To cílené zaměření na lůzry, nezodpovědné jedince, lidi, kteří si prohrávají sami svůj život svou pasivitou. Je v tom obdiv? Memento? Heroizace? Proč mankote všechny tyhle snímky o lidech prázdných jako vyschlý potok? Hoďme to do vánoční atmosféry (tohle je minimálně čtvrtý pátý lůzerský český film, kde hraje velkou roli vánoční pozadí, a je z toho umění. Kamera je zde skvělá, hudba ujde, Javorský se snaží, ale to je tak vše pozitivní, co jde o tomto filmu napsat. Jinak jde odnikud nikam, a podobně jako "vánoční" Alois Nebel nemá ani smyslupný příběh.... Mimochodem, někdo tu řadí režiséra tohoto dílka k Robertu Sedláčkovi - jenže ten dokáže používat humor, nadhled a vidět v lidech i to pozitivní. ()
Život na okraji společnosti není oblíbené téma, protože kina nenaplní. Jiráský ale měl odvahu a ukázal ho bez hysterických výstupů všech zúčastněných. Depresivní nádech je autentický a nejsilnější scény nepotřebují ani žádná slova. Smutného ponurá kamera dělá divy a Javorského postupný pád na dno je strhující. ()
Silný příběh rozkladu rodiny, osobnosti, společnosti.. Strašně cenný film v tom smyslu, že zachycuje jakousi odvrácenou stranu české společnosti. Příběhy lidí, které potkáváme v nádražních bufetech, hernách a mnohdy děláme, že je nevidíme.. že se nás to netýká. Na české poměru neskutečně vážný film, ve kterém se nepohybuje ani jedna komická postavička. Dokonale zvolené exteriéry promrzlého, špinavého, nepřátelského industriálního prostředí. Zdeněk Jiráský natočil film, na který jen tak nezapomenu. ()
Do extrému dovedené chcípácké sociální drama, aneb jak si zkurvit život a Vánoční deprese 10x jinak. Ocenit se sice musí poměrně civilní situace, jako takové, samotné nastavení bezvýchodného stavu hned na začátku je ale v kombinaci s naprosto nulovým vývojem takřka ČEHOKOLIV skutečně ubíjející. Za zmínku tak stojí jen ambientní zvukový doprovod a fascinující Javorský. Zbytek se utopil ve scenáristické neohrabanosti, nudě a šedi periferie a odporných postsynchronech... ()
Galerie (13)
Zajímavosti (12)
- Scenárista a režisér Zdeněk Jiráský debutuje v celovečerním hraném filmu sociálním dramatem ze současnosti Poupata, za jehož scénář získal hlavní cenu ve scenáristické soutěži Nadace RWE a Barrandov Studio v roce 2008. (POMO)
- Film získal roku 2012 Stříbrného Huga na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu v kategorii filmů začínajících režisérů. (JoranProvenzano)
- Jedna z klíčových závěrečných scén - vystoupení Poupat - se měla odehrávat na sněhu. Těsně před natáčením ale přišla obleva, a tak se nejnákladnější scéna filmu, v níž vystupují najednou skoro všichni herci, posunula na poslední možný termín. Den před ním ale opět nastala obleva. Proto se musel sníh přivézt z hor. (Cimr)
Reklama