Žena

Hlavní "hrdina" byl teda vážně sympaťák... totální odpor k němu jsem překonával pouze díky tomu, že mi připomínal Rimmera :) Děj se zpočátku vyvíjel celkem nevinně, ale ke konci se z toho staly jatka s pořádkou porcí gore nechutností. Zároveň je nutné podotknout, že logika a nějaký příběh hrají v tomto případě až druhé housle. (08.07.2012)

Páni, tohle je docela síla :). Mám radost pokaždé, když objevím skutečně originální film a The Woman se do této kategorie rozhodně může hrdě hlásit. Žánrově je to poněkud nezařaditelné - je to horor i rodinné drama v jednom a tato kombinace rozhodně má co do sebe. A připravte se: hlavu rodiny budete rozhodně nesnášet. Hodně lidově řečeno (a kdo nemá rád silná slova, nechť laskavě tuto větu přeskočí) - takového kokota jsem ve filmu fakt dlouho neviděla. Co však rozhodně musím obdivovat je herečka, která ztvárnila kanibalku. Tahle dáma je už od pohledu dost děsivá, natož když je v akci. Příběhově to sice místy dost pokulhává, ne vždy také děj plyne tak jak bych si to představovala, ale ke konci se to parádně rozjíždí. Což o to, konec je na můj vkus dost zmatený a pořád si ho ještě neumím nejspíš správně vyložit, ale nevadí, zážitek to byl opravdu netradiční. (22.11.2011)

"Je cosi shnilého v maloměstě americkém", jak pravil klasik. A tohle brilantně deviantní filmové podobenství to potvrzuje. Na pohled slušní otcové rodin tam przní vlastní dcery, týrají manželky a ve sklepích občas drží v zajetí nějakou tu kanibalskou saskwatchku. Slizký tyranský srábek a jeho narušený syn jsou postavy tak mužskošovinisticky hnusné, že podezřívám pana rejžu z latentního feminismu. Naproti tomu ženy jsou buď oběti (jako vždy výborná Angela Bettis, její filmová dcera i krásná paní učitelka), nebo silné a zemité (a nelidské) živočišné entity. Konec s anoftalmickou sestrou mě definitivně přesvědčil, abych pálil všemi pěti. Takhle bizarní a ujeté filmy se totiž často neurodí a je třeba si jich považovat. (02.08.2014)

Pohřbít takhle nádherně antišovinistický námět tak uzívanou a snad ve všech ohledech chybující režií je výkon. Například pokud někdo při projekci poslouchá za dveřma, tak nemůže mít pocit, že se díváte na film, ale na sestřih ze setkání maturitního ročníku taneční školy ze 60. let, protože film sází jeden oldies song za druhym, což se hodí jak šlehačka k chilli con carne. Setkání z hlavní ženou proběhne ve slow motion, kde si holčina frajersky nasazuje kabátek z kůže (?) a prakticky to i s hudebím podkresem vypadá naprosto stejně, jako když nás Bay seznamoval s Megan Fox. Těch styčných bodů je tam víc - divoká slečna zde sice má podpaží holé tak, že by mohla brát vedlejšáky v reklamách na wilkinsona, nicméně film se nás nenamáhá seznámit s tou srnkou, co jí ty chloupky vykousává. Střih mezi scénama je prakticky neustále řešený prolínačkou, což je imho taky už dost pasé záležitost a téměř nikdo v tom filmu neumí hrát. Vrcholem jsou absolutně nepochopitelné postavy dvou učitelek, které nejenom, že vypadají obě tak na 17, ale jejich význam ve filmu je minimální a naprosto vytrhávají svými problémy z děje. Herec Sean Bridgers jako nevyslovená parodie na Colina Firtha dělá všechno pro to, abyste ten film nebrali vážně a poslední etapou je násilí, které tu není. Respektive chtělo by být, ale zrovna, když se děje, tak někdo posune kameru tak, abychom si mohli všechno domejšlet.. jak v nových Seagalovkách. Co zůstává? Ten skvělý námět, silné finále a hlavně naprosto famozní scéna manželské facky, která v momentálním kontextu je tím nejlepším, co jsem za dlouhou dobu viděl. (18.02.2012)

Tak copak se nám to tu urodilo? Je to bestiální, plné sexu a násilí, psychologicky hluboce ponořené do sraček, a perfektně politicky korektní - žena-zvíře vítězí nad mužem-dobytkem, napřed morálně, posléze i dieteticky. Dílo posouvá naše masturbační horizonty za meze dosud heroicky vytýčené Elfriede Jelinek a lze jen doufat, že neunikne pozornosti Nobelova výboru. Eventuální kandidatura je ale zatížena dvěma handicapy: McKee je Američan a k tomu chlap. --- Takže je to nejspíš béčko… --- (24.06.2012)