Rubber

„Barumka či Dunlopák? Guma-holka či gumák?“ Ha! Jako co se Rubber sexuálně identifikoval(a)? Scéna ve sprše napoví. „Dupieuxovo pneu-zamyšlení nad kauzalitou, diváckými stereotypy a iluzí v kinematografii“ (viz Gilmour93) mě střídavě nudilo, prudilo i královsky bavilo. Guma bez duše je sériový vrah bez svědomí, trojjediný Dupieux bez brzd je artový vrah bez slitování. Otráveným (!) divákům vzkazuje: Máte na filmy hladově koukat a ne u toho žrát popcorn a pečenou krůtu! OKÉNKO PNEUSERVISU: [][] Reklamace: Rubber nemá atmosféru. ⓪ Odpověď: Nebylo ji do čeho nahustit, neb guma byla bez duše. ⓪ Pochvala: Za odstřelení ptáka verbaláka, v čase 23:50. ⓪ Užitkovost: Sto řidičů, sto chutí. Artožrouti vyžadují u gumy hluboký vzorek filozofický, řidičům busů stačí, když guma Dupieux není úplně sjetá(ý), počasí se vydaří a výlet má příběh. [][] Přidat pneumatice na osobnosti a okořenit to špetkou zvrhlé romantiky (např. černovláska na tříkolce), šel bych i na pět. (09.05.2024)

Být to dvacetiminutový kraťas, ok, dalo by se. Tady se dá ocenit jen originální nápad (i když - vražedná panenka už tu byla, vražedná autíčka taky, tak prostě někoho napadl při sledování Chucky nápad s pneumatikou). Aby to bylo originální, zkusíme se jako dopustit filmové kritiky a nahodit pár sofistikovaných fórů (otrávení diváci, ha ha, chápete?). Jenže mezitím se v tom svém vlastním světě dopustíme několika nekonzistencí, které s námi vymyšleným světem nejdou dohromady. Například - je to tedy jako, nebo ne? Proč jedny guma zabije, ale střelba do policajta nic neudělá? Když to chtěli zabalit, ale pořád jeden divák koukal, jak to, že to jeho smrtí neskončilo? Gumy útočí na Hollywood, proč?, proč neútočí na skládky pneumatik, kde je hromadně jejich druh pálen? Já vím, já vím, na začátku a na konci se mluví o věcech, které nedávají smysl, ale on je trochu rozdíl mezi beze smyslu a nesmyslem. Když nedokážu dodržet svá vlastní pravidla, tak jen přiznávám, že jsem si ukousl věší krajíc, než zvládnu, a budu doufat, že si to diváci sami nějak v hlavě překopají a sofistikovaně sami pro sebe vysvětlí. (28.10.2019)

Vážení diváci pohodlně se usaďte a naplno si vychutnejte nezávislý a ojedinělý film Quentina Dupieuxe. Vyfasujete dalekohled a hurá za zábavou. Tak přesně tahle nějak začíná tento opravdu zvláštní kousek, na který jen tak nezapomenu. Ne proto, že by šlo o skvělou podívanou, ale popravdě jsem spíš zíral, na co všechno ti Francouzi nepřijdou. Totální ujetost je asi to správné přirovnání, kterým bych tento film označil. Bohužel kromě několika humorných situací tu převládá hlavně nuda. A ta je opravdu všudypřítomná. Je mi naprosto jasné, že samotný tvůrce pojal natočení filmu jako recesi k filmovému stereotypu a snažil se namixovat dramatickou vložku s černým humorem a sociálním cítěním, jenže na to nešel moc chytře. Zpočátku jsem byl docela mile překvapený, ale postupem času mě film začal stále více zmáhat a hlavně nudit. Onen zrod vraždící pneumatiky a její první „krůčky“ byl ještě v pořádku, stejně jako vybuchující zvířata a lidi, jenže ke konci filmu se to celé začalo měnit v jednu velkou frašku a dementních dialogů začalo rapidně přibývat. To samé se dá říci i o „divácích“, kteří tento film pozorovali. Vložené scény a rozhovory byly rovněž příjemným zpestřením, ale jakmile se na scéně objevili policajti, tak to šlo do kytek. Humor přestal býti účinný a trapnost dostala zelenou. 40% (19.04.2015)

Rubber od prvního pohledu na námět zřetelně přitahuje pozornost naprosto každého - vraždící pneumatika, to tu přece ještě nebylo. Každý si pod tím ale asi představíme něco jiného. Například já si rozhodně nepředstavoval, že Rubber bude v podstatě komorní artová věc o vztahu mezi publikem a filmem, kde sice jsou nějaké ty vybuchující hlavy, nicméně drtivá většina jich je až úplně na konci v jednom záběru, a masakr proběhne offscreen pod titulkem "o 3 dny později". Ale nenechte se mýlit, ono to míchání publika, herců a realit není úplně nezábavné, a třeba v úvodní scéně, kdy policajt vysvětluje divákům uvnitř i vně že některé věci ve filmu se prostě dějí jen tak je vynikající - a obecně použitelná jako bič na vysokou laťku logiky, kterou většina z nás má uplatňuje nespravedlivě jen na filmy s fantastickým elementem. Jen to prostě není horror. (06.01.2012)

Ano, po delší době opět film, který mě potěšil. Ono sice představa vraždící pneumatiky působí přinejmeněím hodně podivně, ale tady máte opravdu pocit, že pneumatika je naživu a prožíváte s ní příběh od narození přes seznamování se světem, první radost ze zabití živého tvora a postupně odkrýváte smysl jejího života (jestli nějaký má). Celou dobu jsem měl úsměv na tváři, a to se počítá. (30.04.2011)