Odporná hra

Herec, nyní i debutující režisér Taylor Sheridan, nám ve své prvotině předkládá trochu mučeníčka za serotonin, dopamin a adrenalin, z nichž se, podle tohoto hororu, dají vařit skvělé drogy. Recept pro získání těchto látek je poměrně jednoduchý. Stačí zavřít příslušný a přiměřeně vysoký počet osob v nehostinném baráku a v určeném časovém limitu získat stoprocentní úspěšnost při odběru látek do zásobníku, důmyslně umístěného na temeni hlavy, pomocí vzájemné tortury ve vylosovaném pořadí. Nepříjemné prostředí a vystresované osoby udělají své. Mám pocit, že hororový subžánr torture porn se zase o kousek posunul zachycením syrové brutality bez příkras, a to i když se nějaká ta mučící scéna odehrála mimo obraz, tak to neztrácelo na své morbidní působivosti. Film se příliš nezaobírá a nezdržuje se představením jednotlivých postav, kterých není zrovna málo, a jde rovnou na věc. Co bych filmu vytkl, je jeho celkový krotký přístup k mučení, kdy se vždy nabízela drsnější varianta, ale vždy se sáhlo po té relativně mírnější, a to bylo opodstatněno tím, že postavy si k sobě vytvořily vzájemné sympatie a tudíž se šetřily. Zkrátka zde chyběl nějaký totálně vyšinutý magor, kterému je jedno, jakého stupně mučení bude použito pro záchranu holého života. Rovněž výsledná pointa s odhalením hlavního strůjce muk tak nějak zanikla a možná i tím, že představitel neodvedl příliš uvěřitelný herecký výkon. Třetí výtka směřuje k postavám, z nichž ani jedna nebyla sympatická, navíc poměrně ploché v charakterovém vykreslení. Nejedná se úplně o vrcholného zástupce svého subžánru a jeho působivost a vypětí nezaleze pod kůži, ale číší z něj novátorský přístup se solidně odvedenou originální porcí syrové brutality, jejíž stupeň uspokojení docení především fanoušci tohoto žánru. Nezasvěcení si z filmu mnoho neodnesou, ale je fakt, že ani po zhlédnutí tohoto specifického kousku příliš bažit nebudou. 70% (18.04.2013)

Další tlačení na Pilu. Partička iracionálních obětí v osidlech psychopatického výrobce adrenalinových drog se musí vzájemně pomazlit kleštěmi, žehličkou, vidiovými vrtáky, kladivem a dalším přehršlem dílensko kuchyňského vybavení, aby se dostala z vily, která má ocelové výstuhy ve dveřích. Na jedné straně vcelku příjemný materiál k tomu, aby nejeden místní řeznický učeň potřel ebenovou tyč liščím ohonem, na straně druhé by výše zmíněný inventární seznam nářadí bohatě stačil k tomu, aby logicky uvažující jedinec udělal z toho baráku úhlednou hromádku cihel a suti. To by ovšem nesměl být panikařící gay, co si raději nechá vrtat koleno či ufňukaná, ječící kikina, která dá přednost nehtové modeláži kombinačkama. Co naplat, kdyby v páté minutě probourali zeď a zdrhli, byla by z toho jen realitní prohlídka zejících interiérů zatuchlé nemovitosti. (13.02.2013)

Někdo si zde bral očividně příklad ze série SAW. Tenhle film nemá co nabídnout. Parta několika lidí zavřená v domě, kteří si musejí způsobovat bolest a utrpení, aby se dostali ven. Trapné dialogy by ani tak nevadily, kdyby se divák dočkal alespoň pořádné brutality. Ta se bohužel nedostaví. Nehty se sice trhají o sto šest, ale to prostě nestačí. Námět je fajn, ale to zpracování... (30.01.2013)

Tak já doufal, že z toho něco ve finále vypadne... a ono ne. Kdo je tam vězní a co po nich chce je odhaleno celkem rychle a pak tu zbylo jenom to mučení. Jenže ona to byla nuda, postavy taky nejsou bůhvíjak zajímavé a sympatické, takže tu vlastně jenom sledujeme bandu lidí, co se mučí, aby se zachránila, přitom nikoho nenapadne zkusit zbořit stěnu, jelikož času na to měli dost a věci, co tam měli, by jim na to bohatě vystačily. Líbil se mi konec, místy to je docela působivé, ale kamera se snaží být přehnaně realistická (což mi lezlo celkem na nervy) a napínavé to taky bůhvíjak není, až v závěru. Slabé 2* (10.11.2019)

Docela nechápu to povětšinou hodně slabé hodnocení, vždyť přece od tohoto žánru všichni víme, co čekat! Saw na stý desátý způsob, jen se obmění kulisy, motiv a xichty, a pak už se jen krmíme křupkama a čekáme, co nám ty pokusné myšky vydrží:) Nám, nenáročným fanouškům žánru, se tyto hry málokdy okoukají, akorát mě zaráží, proč tam vždycky hrají jen mladí, líbezní lidé. Já bych tam nastrkala vzorek napříč všema věkovýma skupinama od patnácti (ať ochránci dětských práv neremcají) vejš a nechala bych geronty taky zabodovat. Co by nezvládli silou, třeba by uhráli takticky. Vile u mě rozhodně předčilo očekávání a v slabších místech jsem si aspoň sama pro sebe přemýšlela, jestli bych volila trhání nehtů, nebo raději strkání končetin do vařící vody. No nejspíš bych se posrala předem úplně ze všeho.. (22.03.2013)