Vlk z Wall Street

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)

Tak vyšperkovaná óda na peníze, sex, drogy a nebetyčnou zhýralost, až bych skoro zapomněl, že v reálu mi takový typ lidí přijde zralý na zdravé proplesknutí. Jenže i kdybych jen tři hodiny fascinovaně studoval pohyby vlčího krále Lea, stálo by to za to. Kousavé monology, kastování prostitutek nebo mozková obrna vedou, ale DiCaprio celkově podává výkon na hranici lidských možností, který může vypadat ležérně a pohodově, ale zahrát ho musela být o třídu větší dřina než kdykoli předtím. Škoda ale je, že se Scorsese rozmachuje až zbytečně široce. Ani moje láska k nadstřeleným příběhům, které nevědí, kdy přestat vyprávět, mi nezabránila v ošívání se nad tím, že poslední hodinka už jede na volnoběh. Marty s Leem tak i tentokrát umí a svůj um si neuvěřitelně užívají. Úplný střed, ať už s dolarem nebo bez, ale o jedno pole míjejí. (23.01.2014)

Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (16.01.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)