Hrozny hněvu

Další z filmů, u kterých jsem nevěděl, do čeho přesně jdu a nechal jsem se překvapit. A překvapení to bylo milé. John Ford si bere na mušku hospodářskou krizi a lidi, kterých se ta krize nejvíce dotýká - prostý lid. Věřím, že v tehdejší Americe tohle muselo vzbudit vcelku rozruch (špatný kapitalismus x komunismus) ale tohle mě ani tak nezajímá jako film samotný, který mě po většinu času bavil. Ne v pravém slova smyslu, ale sledoval jsem ho s napětím, co se stane potom a až na pár hluchých míst a možná až moc šablonovou postavu Henryho Fondy (proti jeho hereckému výkonu ani slovo, ale přišlo mi, že jeho postava je vykreslena jako chudáček, který i když udělá/udělal něco špatně, nikdy to nebyla jeho chyba) to bylo bezchybné a docela depresivní. A to v době, kdy (alespoň co jsem viděl a četl) se točily převážně "veselé" filmy, se cení. 80 %. (26.06.2012)

Název díla je odkazem na biblickou část  Zjevení 14:19-20 : "Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu."  Další uváděnou inspirací autora k názvu je  „The Battle Hymn of the Republic“, napsané v roce 1861 Julií Ward Howe a poprvé publikované v „The Atlantic Monthly“ v roce 1862: "Moje oči viděly slávu příchodu Páně: Pošlapává vinobraní, kde jsou uloženy hrozny hněvu; uvolnil osudný blesk Svého strašlivého rychlého meče: Jeho pravda kráčí dál." Tato slova mají v americké kultuře důležitou rezonanci. Například Martin Luther King Jr. ve svém  projevu na závěr pochodu za občanská práva Selma-to-Montgomery v Alabamě v roce 1965 citoval právě tato slova z hymny. Synonymem v češtině je k tomuto úsloví "přetečení poháru". (14.08.2020)

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)

Namísto úniku od reality pomocí nějaké odlehčené komedie se tvůrci rozhodli popasovat s tehdy aktuálním nepříjemným tématem velké hospodářské krize. Už za to si zaslouží obdiv, dokázali téma prosadit navzdory námitkám z (bohatého) vedení 20th Century Fox. Navíc dokázali uspět. Film má své pomalé tempo, které se ale k příběhu hodí. Putování běžných lidí, kteří jsou vykořenění z jejich domovů, za hledáním nového začátku a lepšího místa pro život, je velmi silné. Příjemné pokoukání to sice není, ale kvalitní filmařina se silným příběhem ano… čtyři hvězdy. (09.06.2020)

Adaptace klasického románu Johna Steinbecka (který si konečně budu muset přečíst, mám teď o důvod navíc). Jejím jádrem jsou osudy vysídlenců (farmářské rodiny Joadeových) z Oklahomy, jejich entuziastická, avšak vynucená cesta napříč státy za slibovaným výdělkem se brzy změní v noční můru. Ústrky a přezíravost místních (kteří kvůli panující krizi taky třou bídu s nouzí), policejní dohled, hladovění, vykořisťování velkofarmáři, toť jen zlomek nepříjemnosti, s nimiž se naši "cestovatelé" budou muset popasovat. Díky bohu (lol) se však za každým mrakem - ač sebevětším - schovává slunce, a to má v tomto konkrétním případě podobu solidarity, kolektivního vyjednávaní pracovních podmínek a společné péče o statky a o sebe navzájem. Pouhé uvědomění tohoto zde vykřesává jiskřičku naděje na důstojnější život. 80 % (08.04.2023)