Expendables: Postradatelní 2

Bezpohlavní nuda, které by nejvíce slušel žánr komedie/parodie, zvláště za předvedenou akci, která mnohdy vtipem předčí i Charlieho "Rambo" Sheena ze Žhavých výstřelů. Do teď jsem nepochopil, zda to všichni při těch akcích mysleli vážně, nebo si jen dělali prdel ze stylu točení akčních filmů v hnusných 80. letech, ve kterých byli za hvězdy. Film nemá scénář (to se dalo čekat), nemá ani žádný pořádný děj, který by tu prázdnotu vyplňoval a všechny akce stojí za hovno (na rozdíl od prvního dílu). Rád bych vychválil tu úvodní, ale nějak mi v tom zabraňuje ten sniper, co ze statické odstřelovací pušky neomylně kosí lidi na tři kilometry v rychle plujících člunech, případně jeho schopnost vystřílet deset chlapů v rozmezí dvou vteřin v dokonalém kruhu kolem svých "kámošů". Ne, pochopitelně Zecku, tohle je pocta žánru, tady nemůžeš přemýšlet, jenom vypnout mozek a kochat se těmi desetivteřinovými záběry na Chucka Norrise, jak jde se samopalem procházkovou chůzí a ve stylu Komanda střílí všechny idioty tři metry od sebe, co stojí v lajně a čekají až je milostivě sejme. West bohužel doplatil na to, kolik důchodců z akčního žánru má na jedné scéně, takže veškerá akce trpí tím, že místo toho aby nám jí rejža ukázal, permanentně zabírá věkem ošlehané a vyhaslé hvězdy jak si přebíjí, snaží se o vtipné hlášky, přemýšlí co vlastně udělají, případně jen střílí, hlavně, že jsou v záběru. Protistrana pak nemá čas ani prostor na nic jiného, než jen na hromadné pády po desítkách na zem a jiné okázalé demonstrace totální nepřemožitelnosti jejich hollywoodských protivníků. Veškerá zábavnost filmu (a to jediné zajímavé na něm) začíná a končí každou novou tváří, která se na scéně objeví. Problém je v tom, že když si člověk ze seznamu postupně odškrtá všechny na které čekal, zjistí, že film už vlastně ani nemusí dokoukat, protože děj je úplně o hovně a je mu naprosto u prdele jak to všechno dopadne (a ne že by to předem nevěděl). 40% (03.10.2012)

Neuvěřitelně dlouhé čekání utnula až konečně návštěva kina. Jinak to nešlo. Postradatelní s pořadovým číslem dvě jsou totiž filmem, který se ve světě akčních filmů objeví jednou za život? No, vlastně teď už podruhý, ale teď pro změnu se seznamem herců, jejichž setkání je pro fanouška starých dobrých akčních filmů něco tak krásnýho, že jednotlivými slovy se to popsat nedá. Dlouho jsem se netěšil na film tak, jako na tenhle a dlouho jsem si ho neužil tak, jako tenhle. Moje mládí ovlivnily večerní soboty na Nově, kdy se tam každý týden objevil nějaký ten akční film. Díky Nově jsem si udělal neuvěřitelně blízký vztah k Arnoldovi Schwarzeneggrovi, Jean-Claude Van Dammovi, Bruce Willisovi a Chuck Norrisovi (i ten! :-D), později ke Stallonovi, Lundgrenovi, Stathamovi a Jet Li. Jejich setkání v jednom filmu byl pro mě obrovský zážitek. K tomu každá z postav byla ve filmu neuvěřitelně sympatická. Hlášek naprosto požehnaně. Chuck Norris a Arnold Schwarzenegger potěšili, že si ze sebe dokázali udělat legraci. Akce po dlouhé době opravdu akční a skvělá, příběh příjemně jednoduchý a do akčnícho filmu perfektně padnoucí. Co víc si přát? Co víc by fanoušek akčních filmů z mládí vůbec mohl chtít? Snad jenom míň debilů, kteří tady na databázi nechápou, že akční film je především o pocitech k jednotlivým hercům a ne o tom, zdali bude mít nějaký příběh, nějaký nápad, nějakou myšlenku. Upřímně mě u akčního filmu příběh vždycky zajímal nejméně, respektive mi byl u prdele. Pokaždé jsem se těšil na Arnolda, Jean-Clauda, nebo Bruce, kteří sypali jednu brutální hlášku za druhou...a vše ostatní byl jenom bonus. Ale to zřejmě jako Cervenak nikdy nedokáže pochopit. Stačí když si přečtu jeho komentář. Hledat v takovém filmu něco duchaplného může opravdu jenom člověk, který nikdy v životě neporozumí takovému filmu a hercům, kteří v něm hrají. Prej akční výplach, že potřebuje příběh? :-D Tos mě vážně rozesmál. Pro mě to byl obrovský zážitek a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Splnil se mi totiž jeden ze snů mého mládí a to se prostě počítá. Mimochodem Jean Claude Van Damme konečně těm panáčkům nejenom tady, ale v celém světě, konečně dokázal, že je skvělý herec. Jeho postava na straně nepřátel byla naprosto boží a závěrečná scéna prakticky už teď legendární (19.09.2012)

Nepovažuji se za fanouška akčních filmů, ale The Expendables mě napodruhé velmi bavili. Akční scény nejsou překombinované a tím pádem jsou i velmi zábavné a ženský element v příběhu mě potěšil, protože nutí ostatní zúčastněné projevit i trochu citu a říct více než jednu holou větu za deset minut. Navíc většina hereckého obsazení je takovými legendami, že jim odpustíte i místy strnulé herecké výkony a naopak budete obdivovat, do jaké fyzické formy se ve svém věku dokázali vypracovat a s jakým nadhledem dokázali přijmout scénáristické vtípky, které si spíše než z děje dělají srandu z jejich kariéry a nejslavnějších rolí. (15.09.2012)

,,TA VĚC PATŘÍ SPÍŠ DO MUZEA.“ … ,,TO MY VŠICHNI“.... /// Voteklej Stallone, nesympatickej Damme, tuny po zemi válícího se plutonia (že by Timofeje Berezina šlehlo závistí…) - neurážím, jen konstatuju, páč předpokládám, že TAHLE zábava byla určená člověku jako jsem JÁ! Mrzí mě, že kromě vzkazu – takhle to vy cucáci dělaj staří mazáci – tady není nic navíc. (Nekecej…a co Chuck Norris? … Fajn, takže…) …úvodní akce paráda a pak mě z klimbu probral až jako zjevení objevivší se Chuck Norris. Soráč, JÁ čekal víc než hrabání se v nostalgii. Napoprvý to byla paráda. Ale omýlat furt dokola to stejný – kurva chlapi, já za to platím! Sázka na jistotu, rutinní akci a příběh, kterej místy dokonce nudí. Béčko, který se rychle vypaří z palice. Přece nejde jen vo to, abych si pamatoval, že tady hrál po ,,X“ letech zase Arnie, že Chuck ještě nenatáhl bačkory, a že Van Damme nemluví jen bulharsky. Souhlasím, - padouch má bejt trefenej do lebky (a ta zajebat půlku plátna), ale Sly by si měl tyhle kousky režírovat sám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Několik let bažím po smrti Van Damma. 2.) Páč mrtvej Bulhar, dobrej Bulhar. 3.) Protože mám přezdívku Osamělej vlk. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.09.2012)

„Patrí do starého železa.“ – „To my všetci.“ Na jednotke sa mi páčilo, že jednak samozrejme pre fanúšika akčných filmov šlo o zhmotnený sen, na ktorý čakal niekoľko desaťročí, a jednak to, že šlo o pomerne vážny film (viď. typicky slyovské monológy o tom, že "život je ťažký" a "patríme do starého železa, ale predsa len sa ešte vzchopíme a dáme im do držky"). Dvojka sa bohužiaľ berie vážne iba minimálne a scéna (neuveriteľná scéna s Chuckom Norrisom). O to zvláštnejšie potom pôsobia momenty, v ktorých od nás tvorcovia žiadajú, aby sme súcitli s postavami. Exteriéry a interiéry pôsobia nevábnym, lacným dojmom. Viacerí členovia tímu sú nezaujímaví a nudní a mne osobne chýbal Mickey Rourke ako "duša tímu". Inak som ale bol spokojný. Ťažkotonážna šupa s dlhými a mohutnými akčnými sekvenciami a s veľkolepým finále, v ktorom sa stretnú takí akční borci, ako Stallone, Schwarzenegger, Willis, Van Damme, Scott Adkins a samozrejme Chuck Norris. (15.11.2016)