Konfident

Tři a půl poctivé hvězdy za to, že jsem se nenudila, slyšela zase hláškovat známé firmy, jako je Jan Budař a Ondra Vetchý (Ty umíš německy? - Mám německé předky. - Ty jsi Němec?! - ale východní... - tak to je dobře... ) a... no, invazi ruských vojsk už asi žádný film nepřekoná atmosférou Pelíšky, takže nezbývá než se ponořit do šedi tehdejších let a doufat, že jakákoli demagogie nás čeká, tahle to už nebude. (31.08.2013)

Ono je to o vkuse a tom, čo vás nenudí. Mne sa naopak toto páčilo viac, než napríklad film Pouta. Bolo to troška bláznivé, no tie emócie si všetci predstavujeme asi inak. Všetci nie sme hysterickí alebo citovo labilní, no a o propagande by som radšej ani nehovoril, jedná sa tu totiž o tému ŠTB a nie nejakých pletiek profesorov, čo je správne vyučovať, či ako správne kresťansky žiť v neľudskom režime. Veľmi dobrá sebareflexia a možno budete prekvapení, ale pre mňa Nvota o stupienok stúpol od filmu Muzika. Kulisy zvládli, akurát tomu chýba atmosféra vtedajších čias, lebo sa to odohráva podľa mňa na malom priestore a s málo protagonistami. No a záver ma celkom pobavil. (06.09.2013)

"Pravda vždycky zvítězí!" Nic proti otevřenému konci. Jeden známý prohlásil, že se na takovéto filmy nedívá. Prý mu vadí, že se přibližují realitě. Má raději americké sci-fi. Na jednu stranu chápu. Ale na druhou - co si vezmou z minulosti naše děti? Nepotřebují si udělat nějaký obrázek, jak to tu dřív vypadalo? Tak si říkám, že je to celkem jedno, jaký příběh nám scénárista představí, ani jak to dopadne, důležitě je cokoliv, co připomene minulou dobu. A mělo by to být aspoň trochu věrohodné. (02.03.2014)

Udavačstvím prolezlá normalizace byla hnusnou dobou, kdy člověk nemohl vědět, jestli je nebo není sledovaný či zda jsou jeho nejbližší nebo sousedé spolupracovníky Stb. To je to co se povedlo a povedl se i scénář, který je víc než důvěryhodný a nebalancuje na nějakých krkolomných zápletkách či morálních dilematech. Prostě tady jsem si mohl říct "Takhle nějak to asi bylo.", což je ve filmech obecně poměrně řídký jev. Vlastně jedinou výraznější slabinou byl Jiří Mádl, který se může třeba postavit na hlavu, ale zůstane snowborďákem/rafťákem nejspíš tak do padesáti. A další věcí, kterou bych vytkl, je samotný závěr. Poslední minuta byla naprosto zbytečná. Jo a kde je ta komedie? Koukala na to ten distributor předtim, než svůj text psal? 70% (22.12.2012)

Fízlovská a práskačská doba normalizace byla hnusná, to je snad jasný (sám jsem si svý užil), ale pokud se máme vyrovnávat s minulostí takovýmhle způsobem, to raději nic. Nepřirozené dialogy šustí papírem, jakoby je snad psal nějaký naivní mladý konzervativec, který si lepí na zeď plakáty s Václavem Klausem, či jako bych se díval na dvouhodinovou ´Přemluv bábu´. A Mádl je necharismatická herecká tragédie. Pokud téma ´estébák´, tak raději šahněte po Špačkových ´Poutech´, pokud téma ´odposlechy´, tak si neomylně vyberu působivé Kachyňovo ´Ucho´. (27.07.2012)