Poslední mlčení

Zneklidňující drama o pedofilní vraždě a lidech jí ovlivněných stojí zcela na precizně profilovaných postavách a jejich pečlivě vyjádřených motivacích. Právě díky tomu se pojednání o obětech i pachatelích nestává detektivkou, thrillerem či vypjatým melodramatem, nýbrž nestrannou studií osamění, bezmoci a ztráty někoho blízkého. Sice scénář místy příliš polopaticky zdůrazňuje jistá fakta o případu i postavách a u figur policistů sklouzává až ke karikatuře, ale právě díky tomu se může v případě postav pedofilů vyhnout schematické démonizaci a naopak i je představit jako obyčejné a tragické lidi. (03.04.2011)

Nemecká tvorba nie je priam moja šálka kávy, ale po počiatočnom skepticizme ma Silence veľmi príjemné prekvapil. Zo strany Nemcov sa jedná o skutočne prvotriedne natočenú kriminálku, ktorá vynikajúco vyvažuje pomer medzi drámou pri ktorej diváka zaujíma každá a jedna postava a napínavým thrillerom s postupným odhaľovaním súvislostí. Pojedná o pedofilnej vražde z 80. rokov, kde sa pátranie následne presúva do súčasnosti. Stojí však hlavne na vynikajúco napísaných a vyprofilovaných postavách, ktoré majú komplexné motivácie k tomu čo vykonali a ako sa chovajú. Samotných páchateľov potom predstavuje ako bežných ľudí „od vedľa“, ktorí pre svoje činy majú v podstate obhájiteľné dôvody a nie sú len jednorozmernými figúrkami v podobe vyšinutých vrahov ako je vo väčšine prípadov zvykom. Rovnako plnohodnotne je rozpracovaná aj každá z vedľajších postáv, ktorá má v deji svoje miesto. Všetky samozrejmé podporené kvalitnými hereckými výkonmi. Film zo začiatku buduje prevažne melodramatickú líniu a zaujímavo mätie diváka tým, že presunom udalostí do súčasnosti mu hneď v prvom momente jednoznačne nepredstaví všetky postavy a tak je otázne s kým vlastne sympatizovať a s kým nie. Postupne umocňuje dusnú atmosféru policajným vyšetrovaním až v závere namiesto toho, aby adrenalínovo zintenzívnil finále prináša na scénu skôr depresívne pocity. A aj keď je ten príbeh v jadre zvrhlý, tak divák postupne dokáže pochopiť konanie obidvoch strán. V podstate mi vadila len postava mierne vyšinutého detektíva, ktorému umrela manželka a ktorý sa do takto v reáliách zasadeného príbehu svojimi výstupmi občas až nehodil a jeho postava zachádzal do zbytočnej karikatúrnej roviny, dokonca mierne iritovala. Našťastie týchto scén tu nebolo mnoho. CELKOVO: 4* (8/10) (27.06.2014)

Baran bo Odar mě nedávno nadchnul svým hackerským thrillerem a tady ukázal, že úspěch jeho druhého filmu nebyl náhodou. V tomto případě se ani tak nesoustředí na pátrání po vrahovi, ale spíš na utrpení rodičů, které nezmizí ani po třiadvaceti letech. Stejnou měrou film odhaluje i psychická muka jednoho ze dvou viníků dávné vraždy, kterého po nejnovějším zmizení přepadnou výčitky svědomí v té nejčernější podobě. Celkově věrohodné, výborně zahrané a v závěru silně nasírací. Ale tak to halt v životě chodí. 80% (15.10.2015)

Přesně tak, přátelé, jak píše můj kamarád Josef Blažek, takhle nekompromisně, napínavě, paranoicky a odhodlaně by působil seriál Dark, kdyby se neztratil v mytologickém a sci-fi balastu. Baran bo Odar si vybral pro svůj debut příběh podle knihy, který je rozkročen přes několik žánrů, ale každému dává, co potřebuje a nikde nic nechybí. Fakt mistrovský kousek, škoda, že není více znám!! (26.11.2020)

Plný počet nedávám, protože jsem ve filmu postřehla nějaké chyby. Ale přesto je to vynikající artová kriminálka a zároveň psychologický film. Prostředí pedofilie jsem zatím neznala a i tady mi trvalo dlouho, než jsem pochopila, o co vlastně jde a kdo je kdo. Ale čím se film blížil k závěru, tím víc jsem ho oceňovala a vnímala jeho určitou hloubku. Konec nic nezkazil, naopak. (03.03.2016)