Poslední mlčení

Baran bo Odar mě nedávno nadchnul svým hackerským thrillerem a tady ukázal, že úspěch jeho druhého filmu nebyl náhodou. V tomto případě se ani tak nesoustředí na pátrání po vrahovi, ale spíš na utrpení rodičů, které nezmizí ani po třiadvaceti letech. Stejnou měrou film odhaluje i psychická muka jednoho ze dvou viníků dávné vraždy, kterého po nejnovějším zmizení přepadnou výčitky svědomí v té nejčernější podobě. Celkově věrohodné, výborně zahrané a v závěru silně nasírací. Ale tak to halt v životě chodí. 80% (15.10.2015)

Plný počet nedávám, protože jsem ve filmu postřehla nějaké chyby. Ale přesto je to vynikající artová kriminálka a zároveň psychologický film. Prostředí pedofilie jsem zatím neznala a i tady mi trvalo dlouho, než jsem pochopila, o co vlastně jde a kdo je kdo. Ale čím se film blížil k závěru, tím víc jsem ho oceňovala a vnímala jeho určitou hloubku. Konec nic nezkazil, naopak. (03.03.2016)

Tak vida, už znám svou první německou detektivku, kterou mohu s klidem vychválit! Po všech těch Kriminálkách Kolín, Stuttgart, komisaři Rexovi a mnoha jiných, na něž se nedá pro plochost postav i děje dívat, a které okupují celá desetiletí televizní schémata všech našich televizních stanic, je to skoro jako zjevení. Nejvíc bych asi vypíchla drobnokresbu líčení chování pozůstalých (většinou to v každé detektivce postrádám a nikdy se tomu nepřestávám divit). Závěr je, pravda, nekonvenční, ale možná o to silnější. A bližší realitě... (05.11.2015)

Přesně tak, přátelé, jak píše můj kamarád Josef Blažek, takhle nekompromisně, napínavě, paranoicky a odhodlaně by působil seriál Dark, kdyby se neztratil v mytologickém a sci-fi balastu. Baran bo Odar si vybral pro svůj debut příběh podle knihy, který je rozkročen přes několik žánrů, ale každému dává, co potřebuje a nikde nic nechybí. Fakt mistrovský kousek, škoda, že není více znám!! (26.11.2020)

Dvě slunečná léta vzdálená od sebe 23 let náhle potemní, naplní žalem a propojí dvě vraždy školaček. Pachatele té první od začátku známe, ale má na svědomí i tu druhou? Poslední mlčení je Odarovou rozcvičkou před netflixáckým Dark. Chybí tu sci-fi prvek a pošmourný vizuál severských detektivek, ale jinak už tu má pohromadě vše - vraždy a zmizení dětí na německém maloměstě rozkročené mezi osmdesátkami a současností, vhled do zhrouceného života rodičů, co přišli o dítě, zneklidňující, depresivní a melancholickou atmosféru, tísnivé letecké záběry na lesy, kterými vede osudová zkratka, i některé herce přítomné v obou dílech. A rozcvička je to velmi zdařilá, snad jen trochu dlouhá. Ale za to lidské vykreslení pedofilů a ten nekonečně smutný konec, který nemá vítězů, jen poražených, a světská spravedlnost je jen iluzí, si tu čtvrtou hvězdičku rozhodně zaslouží. (08.04.2018)