47 róninů

Další z filmů, kde všechno zajímavé uvidíte v trailerech. 47 Roninů opravdu nenabízí o moc více, než těch pár CGI akčních scén... V zásadě jde o velice nedůvtipný, černobílý (zlo vs. dobro) film, s nezáživnými postavami a hereckými výkony, všechno navíc v drtivě nudném PG-13 balení - všechny bitvy (a že je jich ve filmu docela dost) jsou přísně nekrvavé a nejsexuálnější scénou je sesterský polibek na "dobrou noc". Přesto všechno se tam najdou i světlé momenty a poměrně příjemně (?) překvapí i konec, takže 50% (23.06.2014)

O historické události, která tento film inspirovala, nevím vlastně nic, a tak mi ani v nejmenším nevadí, že si s ní tvůrci pohráli s jemností kováře. Podstatně horší je, jak nudně působí výsledek jejich práce. Špetku originality jsem v něm nenašel a ani snaživý Keanu Reeves, charismatický Hirojuki Sanada či poměrně nečekaný závěr snímek příliš zajímavějším neudělali. Co do míry zklamání a nezáživnosti mi 47 róninů připomnělo unylý remake Souboje Titánů z roku 2010. Škoda. (20.06.2015)

Chybou bylo dát na hate-hype který 47 Roninů s Reevesem koupilo od větišny lidí při svém uvedení do kin, velkou chybou. Film je přitom dost uctivým a přitom pořád velice zábavným zpracováním původní legendy, s fantasy prvky jen ve velmi decentní podobě, a nejaponcem Reevesem jen ve víceméně vedlejší roli. Respekt k japonské kultuře mě tu překvapuje nejvíc, nečekal bych že někdy uvidím Hollywoodský film končit tak brutálně a "špatně" ve smyslu jak tohle chápe západní mentalita. 8/10 (11.06.2021)

Jediné, co mi film maličko kazilo, byla (lámaná) angličtina, jež zněla z úst japonských samurajů opravdu všelijak, žádná další negativa, která bych tu musela nějak výrazněji rozmazávat, mě už ale nenapadají (snad kromě nedůstojného konce velkého stříbrného samuraje). Zaujaly mě především nádherné kostýmy a líbivé choreografie soubojů (více krve by jim nicméně neublížilo), děj a vizuální stránka zase příjemně asociovaly další asijsko-americké filmy od "Posledního samuraje" (Evropan mezi Asiaty, motiv vykázání a touhy po znovunabytí cti, poloviční happy-end) až po "Zakázané království" (magie, odlehčující vtípky), a přesto dokázaly bavit celé dvě hodiny bez toho, aby si člověk musel říkat "hmm, to už jsem viděl"... Kdybych to měla jednou rozvitou větou shrnout, nejedná se o nejlepší film roku, ale i přes lehce pohádkový nádech a strach budící americkou koprodukci, je "47 Róninů" filmem kvalitním a návštěvu kina si určitě zaslouží. Jen mám takový neblahý pocit, že půjde o další propadák - zdání (v tomto případě nezajímavý trailer) holt někdy skutečně klame.:-( P.S.: Keanu Reeves nikdy nebyl můj typ, ale lhala bych, kdybych řekla, že mu to tu nesedělo.;-) (28.12.2013)

Pro mě osobně asi nejzbytečnější film letošního roku - už krátce po zhlédnutí jsem skoro vytěsnil, že jsem to kdy viděl. První zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se v tomto filmu mluví anglicky - u takto bytostně japonské látky bych automaticky čekal komplet japonské znění. Žel, u těchle postmoderních žánrových slátanin se komerční hledisko klade na první místo, a tak se přítomnosti Keanu Reevese i angličtině všech herců nelze divit - a kdyby někdo náhodou zatoužil po autentické podívané podobného ražení, vždycky si může pustit třeba Sedm samurajů, žeano. Srovnávat ovšem tyto dva filmy je hodně nemístné, 47 Róninů mnohem spíše připomene filmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor, které podobně pracují s motivem pomsty, zakomponovaným do filmařsky rozmáchlého podání historie, přežvejkané do podoby snesitelné pro současného intelektuálně nekomplikovaného diváka. Osobně mi ovšem není moc jasné, na jakou cílovku tento film míří - já jsem se k němu dostal jen díky ČSFD projekci, a kromě pár skalních fanynek Keanu netuším, kdo by na tento film měl chodit do kina. Z žánrového hlediska je to jeden velký bizar a z celého děje mi neutkvěl v paměti jediný moment, který by ze mě skutečně dostal nějaké emoce nebo mě přiměl pocítit závan dobře odvedené filmařiny. Přesto nemohu říct, že by se mi film vyloženě nelíbil - potěšily mě třeba krásné lokace, ve kterých se film odehrával, nádherné kostýmy většiny postav, slušné trikové záběry, pěkná hudba, a především pak ta nádherná Japonečka Kó Šibasaki, na kterou je vážně radost koukat. Vzato kolem a kolem, jistě to není špatný film, a do kin jdou denně mnohem horší blbosti, ale za sebe nemám problém napsat, že kdybych tento film neviděl, o nic bych nepřišel. (27.12.2013)