47 Ronin
47 roninov
47 Ronin
47 Ronin
47 Ronin
Režie:
Carl RinschKamera:
John MathiesonHudba:
Ilan EshkeriHrají:
Keanu Reeves, Hirojuki Sanada, Tadanobu Asano, Kó Šibasaki, Rinko Kikuči, Džin Akaniši, Togo Igawa, Cary-Hiroyuki Tagawa, Neil Fingleton (více)Obsahy(1)
Rónin je samuraj, který ztratil svého pána a tím i svou čest, a jeho postavení na společenském žebříčku středověkého Japonska tomu odpovídá. Ještě mnohem níž však stojí lidé smíšené rasy, mezi něž patří i nalezenec Kai (Keanu Reeves), zčásti Brit, zčásti Japonec. Díky svým mimořádným schopnostem je vzat na milost skupinou bývalých samurajů, jejichž pán se stal obětí spiknutí, které připravili zákeřný Lord Kira a čarodějka Mizuki. Róninové chtějí Lorda Kiru porazit za každou cenu, jenže trumfy rozhodně nejsou na jejich straně. Dokud nezískají Kaie. I tak ale bude cesta za spravedlivou odplatou trnitá a jen málokdo z nich po ní dojde až do konce, který navíc může mít v souladu s japonskými tradicemi velmi trpkou příchuť. (Cinemart)
(více)Recenze (876)
Na film 47 Ronin jsem se těšil od prvního traileru. Sliboval totiž napínavé fantasy, výpravně krásné scenérie, samurajské meče a draky. Ve výsledku plní vše a zároveň nic. Možná jediné čeho jsem se dočkal, byla krásná výprava za scenériemi a japonskou kulturou. Ovšem jakmile každý japonský herec mluví po celý film anglicky, je atmosféra vtahu. Keanu Reeves, i když ho mám kluka rád, tak tady mi přišel prkenný jak ten kůl v plotě. Postava bez emocí, a když už jsme u toho, tak toho ani moc nenamluví. Film tak splňuje veškerá očekávání napůl. Nedotažené fantasy, nedotažené souboje a ve výsledku se jen střídají pěkné scenérie a Japonské vesničky. Za mě je tedy tento ambiciózní snímek velkým zklamáním. PS: A co se týče Ricka Genesta, který zdobí plakáty? Mihne se na pár sekund, ani ne. (50 %) ()
Na mě to působilo celé takové moc kýčovité. V té poslední "úchvatné" scéně na mostě jsem vysloveně čekala, že ještě někde v dálce vybuchne Fudžisan. Což se nestalo a na 3 hvězdičkách se to udrželo, protože věřím, že muselo být velké pokušení tam Fužisan narvat. Scény mi neprošli nějak extra dobře propojené - nejdřív táboříme tady, najednou jsme v bambusu a ejhle, jeskyně! Ale co bych kvůli Akanishimu nevydržela a jeho nezapomenutelná scéna - máš na rolníka příliš jemné ruce, zůstane navždy v mém srdci spojená s hlasitým výbuchem smíchu. ()
Japonská mytologie mi nic moc neříká, jejich kulturu příliš nechápu a přestože už jsem pár samurajských filmů viděl, evokuje ve mě pojem bushido představu hnusného jídla ze zapadlé vesnice kdesi na Honšú. A nejspíš proto jsem si 47 Roninů docela užil. Nejedná se sice o nic světoborného, ale akce je tu dost, triky na úrovni, prvky fantasy vyhovující a hlavně nikdo neumí tasit katanu tak, jako Hurojuki Sanada. Tomu to sice intenzivně kazí Keanu Reeves v jedné ze svých nejpříšernějších kreací, ale co. I tak se jedná o příjemnou pohádku, kde dobro zvítězí a nakonec potěší i ten netradiční tradiční závěr. Já jsem celkem spokojen. 60% ()
Tohle je ten film co byl 3krát odložen a měl sklidit tolik chvály? Hirojuki Sanada si jako největší představitel samuraje, at z tohoto filmu nebo jiného, si musí klepat na čelo, co to na něj upekli. Pan režisér by měl prznit svoji manželku nikoliv Japonskou kulturu. Mockrát děkuju za znechucenej večer a Keanovi přeju brzké probrání,jestli vubec přijde... ()
Keby to bolo v réžií Japoncov mohlo to byť meditatívne fantasy. Takto je to len detské fantasy s prvkami šintoizmu, ktoré nemá s poetikou Japonska nič spoločné. Reeves je síce v pohode, ale hrá druhé husle. V konečnom dôsledku je tomu tak aj v prípade Hirojukiho Sanadu. Ich vzťahy sú tým pádom povrchné a nezaujímavé. Efekty to má dobré, rovnako aj atmosféru, ale ku koncu to stráca všetku zábavnosť. A aj keď je koniec značne nehollywoodsky je to celkom hlúpa pocta veľkému príbehu. Ako jednohubka je to v pohode, ale trocha zamrzí nedokonalosť úplne jednoduchých princípov zábavy a pútavosti. Mohla to byť skvelá vec. Takto to má len nevyužitý potenciál a niektoré zbytočné miesta. Postava potetované kostlivca na Holandskom ostrove, ktorý to dotiahol až do hlavného plagátu, je asi najmenším štekom v histórií. ()
Mnohem raději bych sice viděl nějaké klasičtější dramatické zpracování tohoto příběhu odvážných samurajů, kteří si jistě zaslouží, aby na ně nebylo zapomenuto, nicméně i toto vyprávění obohacené o prvky japonské mytologie rozhodně stojí za to vidět, protože je to prostě kvalitní hostorické fantasy s lehce podmanivou asijsky zabarvenou hudbou, mnoha krásnými záběry, velmi zajímavými souboji a nádhernými kostýmy, které i přes místo svého vzniku a také jazyk vložený do úst svých protagonistů působí poměrně ne-americky. 75 % ()
neurážející japonská fantasy báchorka za krásných 175 mega, které se poděly neznámo kam... ()
"Proč je tu ten míšenec ??" - "Požádal jsem ho o pomoc !!" - "Nemůže jet s námi, vždyť není samuraj !!" - "Nikdo z nás není samuraj !! Už ne !!" ()
Technicky ne vůbec špatné, ale to neustále střídání vyloženě digitálních záběrů a reálných kulis bilo do očí pořádně. Dějově je to bohužel dost přímočaré (což by nevadilo, kdyby hrála prim akce) a první třetina je vyloženě nudná. Postavy jsou suché, vůbec jsem k nim necítil žádné pouto a Keanu Reeves má po celý film jeden jediný výraz, díky čemuž působí herecky naprosto nevýrazně a jeho postava nedůležitě. Americký pohled na japonskou kulturu mi nevadí, ale ta lámaná angličtina byla dost děsná a vůbec se tam nehodila. Ale má to pár slušných bitek a líbivou hudbu. Prvky fantasy vítám, bez nich bych se asi hodně nudil. Ale ani tak to není kdovíjaká zábava... za ty prachy. ()
Trochu to působí jako, když si Poslední samuraj hraje na to, že ho natočil Kurosawa. Abych nebyl tak přísný.. Vcelku mi to bavilo a jsem rád, že Keanu Reeves je zpět! ()
Jak si asi tak v Hollywoodu představují pohádkové Japonsko? Vezměte špetku Harryho Pottera, doplňte Jacksonovými Novozélanďárnami a přidejte trochu wasabi. Herecky tedy nic moc – mezi Japonci najdeme nanejvýš dva slušné herce, zbytek asi viděl kameru poprvé. Samotná hvězda filmu, Keanu Reeves, nepřirozeně vyčnívá a navíc hraje stylem pěst na oko. Scénáristicky není Sedmačtyřicítka také žádná sláva. Akce je sice kvalitní, jako vyslovený hřích však vnímám pětiminutový voice-over v prologu a promarněné vyvrcholení na konci. Co ale bezpodmínečně chválím, je kamera – zvláště pak krásné přírodní a harmonické záběry, které divákovi poví více než kdejaký dialog. S takto smíšenými pocity a jemným optimismem v duši musím uznat, že 47 Róninů není zas takový debakl, jak by se původně mohlo zdát. 7/10 ()
Ak sa určitý projekt dostane pri natáčaní do problémov, je to prúser. Môže to dopadnúť umelecky, poprípade komerčne ako WORLD WAR Z, ale aj ako 47 RONIN. Na to aký gigantický rozpočet sa na film vyhodil ( 175 - 225 miliónov ), vyzerá iba ako nejaká väčšia TV produkcia, v niektorých scénach to technicky pripomína skôr FANTAGHIRO, než veľkorozpočtový fantasy spektákel. Ozaj prúser. Scenár je telenovelovsky odbitý, hodí sa skôr do našich superúspešných denných televíznych seriálov a herci podávajú podobné herecké výkony. Neohodnotím to však ako zbytočný projekt a verím, že sa po čase stane jedným z kultových snímkov podobne, ako doteraz nejeden katastrofálny prepadák filmovej histórie ( napr. OSTROV HRDLOREZOV ). ()
Spadly tu lidi z višně?! Na základě hodnocení a zdejších komentářů jsem čekal nějaký průser a ejhle, dostalo se mi velmi solidní podívané, protkané fantasy prvky a skvělé našlapané akce. Osobně mi z toho čelist nevisela a rozhodně mi to kdovíjak bombastické nepřišlo, ale průměrné to dozajista nebylo. Nemám ani problém s tím, jestli samurajové mluví anglicky nebo že je formou a příběhem přístupný prakticky komukoliv. Příjde mi to dost mimo mísu se tímhle vůbec zaobírat. Nevím jak vy "zdejší kritici", ale já jsem se skvěle bavil a 47 rohlíků svůj účel splnilo natotata! ()
Povedená kombinace Hollywoodu a Japonska. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit zdejším hodnocením. ()
Ale jo, je to pěkná pohodovka na odreagování. Efekty jsou hodně povedený, bitky celkem pěkně natočený, hudba je pěkná. Příběh je jednoduchý a předvídatelný. Jsou zde i celkem povedený hlášky. Já se u filmu bavil a dávám 80% :) ()
Čtyřicet sedm róninů mě obklíčilo v temném sále a já jejich prostřednictvím bojoval v bitevní vřavě, kde samurajské meče řinčely čepelí na čepel. Vzduch byl krájen ostřím, rozpadaje se na dvě půlky a příběh plul jak květ sakury v dravém proudu průzračné horské říčky. Katanu jsem ponechal v poklidu ani wakizaši v obřadním rituálu zvaným sepukka jsem neupotřebil neb toho nebylo zapotřebí i užíval jsem si pohádku plnými doušky nakrájeného japonského vzduchu. ()
47 roninů má asi nejlépe udělaný trailer všech dob. Všechno pro film podstatné totiž najdete v něm, vše další je bohužel nebetyčná nuda, která se zmítá v kontrastu hollywoodského štýlu chápání postav a přehnané snahy demonstrovat principy japonské kultury. Vše ostatní mezi, pod, nad, okolo je jen výplň v naleštěné produkci a trikové (a ani ty efekty nejsou nějaká extra třída) nabubřelosti. Jestli moc, tak s odřenýma ušima za 3. A to ještě kdoví jak... ()
No, čekal jsem to horší a jako jednorázová odpočinkovka po náročném dni to sedlo vklidu, ale jinak je to hrozná chujovina. Japonská historie a především samurajská kultura je stále ještě na západě zboží s nádechem tajemství a exotiky a podle toho je taky prodáváno. Složky filmu, které chcou těžit z historie-a na oko dbají na zdání dodržení reálií-jsou zjednodušující, nepřesné a ploché. Naopak-Složky filmu, které chcou celý film vyprávět jako nespoutanou fantasy jsou nevýrazné, upozaděné, krotké a tím pádem ke zbytku filmu nehodící se. Takže ve výsledku je to prostě další pseudojaponská kulisa z plasu s nálepkou"Made In China" na prdeli, prodáváná v holiwůdu jako autentické japonské zboží. Tohle prostě nežeru- Jak může být film- ve kterém si minimálně 47týpků vykuchá dutinu břišní- naprosto a bez vyjímek bezkrevný? hahaha. Kínu je škrobený jak anglický lord na čajové párty a co hůř, on si asi fakt myslí, že tak je to správně japonské-muhehéé. A ti ostatní japkaherci s Asanem v čele se budou nejšpíše ještě dlouho v noci budit trapností a hanbou nad tím jak že to napomáhají-za pár doláčů-kurvit a křivit odkaz a obraz japonska ve světě...Dobře jim tak. ()
Prkno reeves znova exceluje jako poleno. Tentokrát poleno napůl japonský (pche!), který musí zachránit svou princeznu ze spárů zvrhlýho japonskýho úchyla, co si ji chce vzít za ženu s čímž mu vypomáhá debilní lesbická čarodejnice, co se střídavě mění v hnusně digitálního vlka (nebo že prej lišku? fakt se to nedá poznat) a draka. Těch skutečnejch 47 vykuchanejch roninů musí z týhle sračky rolovat v hrobě jak prase na rožni a zasluhovalo si tedy mnohem důstojnější poctu, než je tahle vykalkulovaná a technicky často nezvládnutá slátanina na úrovni novodobýho Conana. ()
Související novinky
47 róninů se dočká cyberpunkového pokračování
Přáli jste si vidět pokračování jednoho z největších propadáků roku 2013? Pak máte štěstí, akční fantasy 47 róninů se totiž dočká sequelu, a ne jen tak nějakého. Dvojka se bude odehrávat 300 let v… (více)
Keanu Reeves jako drsný ruský kmotr?
Nějak se mu ten comeback nedaří. Jeho režijní debut Man of Tai Chi moc slávy ani peněz nepobral a obludně předražená samurajská fantasy 47 Ronin (rozpočet údajně přesáhl 200 milionů dolarů) vypadá na… (více)
Samurajský velkofilm 47 Ronin – možný propadák?
Zdá se, že si studio Universal nákladnou akční fantasy 47 Ronin pověsilo na krk obrovský balvan. Film Carla Erika Rinche s Keanu Reevesem v hlavní roli měl mít původně premiéru letos v listopadu.… (více)
Keanu Reeves jako zlý kungfista
O projektu Man Of Tai Chi jste už u nás četli. Keanu Reeves si pro svůj režijní debut vybral klasické téma: příběh o mladíkovi, kterého jeho bojové schopnosti přivedou do světa „úžasných možností a… (více)
V roku 2013 zažila japonská, resp. ázijská tematika v hollywoodskych blockbusteroch svoju renesanciu. Najprv sa v Pacific Rim (3,5*) pri Hong Kongu mlátili obrovskí roboti s japonskými kaiju monštrami pod dohľadom del Tora, neskôr balil Wolverine (3*) v Tokiu miestne krásky mafiánov pod voyeurským dohľadom Mangolda, až sa v závere roka prišlo pomstiť aj 47 roninov na čele s debutujúcim Carlom Rinschom. Na 47 Ronin je oproti predošlým dvom menovaným v prvom rade prekvapivé, že sa aspoň z časti vymyká zabehnutým štandardnom hollywoodskej tvorby a napodiv v ňom hrá práve japonská kultúra významnú úlohu. Je v ňom totiž zapracovaných plno samurajských myšlienok. Možno bude pre Európana, tobôž Američana ťažšie pochopiteľný, pretože vsádza na tradičné japonské motívy ako oddanosť svojmu pánovi, čestnosť boja, kódex cti, hrdé sebaobetovanie za spáchané činy a pod., avšak ani v jednom momentne nepôsobí prehnane pateticky alebo samuúčelne, práve naopak. Samotný príbeh má hlavu a pätu. Tieto myšlienky sa pomerne šikovne podarilo zapracovať do deja a predať aj „bežnému“ divákovi. Ako vierohodnú historickú kapitolu film nie je možné brať ani omylom (preto pôsobí záverečný titulkový epilóg dosť nepatrične, až trápne), ale je vidieť, že základnú myšlienku si film ctí. Samozrejme, niekoľkomiliónová hollywoodska prednáška z japonskej histórie by sa producentom nevyplatila a tak sa podobne ako všetky novodobé Snehulienky alebo Červené Čiapočky a iné devy, japonská legenda variuje do epickej fantasy ságy. Pridané fantasy postavy (drak, monštrá) sú však užívané pomerne striedmo a napodiv vo filme nijako nerušia, tak ako sa to javilo v traileru (k samotnému traileru však trocha neskôr). Rozmanité, magické prostredia sa striedajú každú chvíľu (veľkolepý palác, jaskyňa starých mníchov, tajomný les atď.), vyniknú aj nádherne pestrofarebné kostými a celkový vizuálny pôžitok je famózny. Rinsch má výrazné estetické cítenie a zosúladením farieb s obrazom, vďaka veľmi slušnej a prehľadnej kamere, sa môže pokojne rovnať aj s inými vizuálnymi majstrami ako napríklad Tarsem Singh. Samotný trailer však lákal na akciou nabité fantasy, a strihači by si v tomto prípade od producentov zaslúžili pochvalu, že sa im zo 47 Ronin podarilo zostrihať takto veľkolepý trailer. Od samotných divákov by si zaslúžili tak akurát jednu po papuli, pretože takéto zámerne klamanie, aj keď to nie je prvý, ani posledný krát, som už dlho nevidel. Faktom totiž je, že 47 Roninov vyplňujú prevažne dialógové scény v impozantných exteriéroch, ktoré sú len výnimočne doplnené o krátku akčnú scénu. To by síce vo všeobecnosti nebol najmenší problém, keby sa počas rozhovorov riešilo niečo podstatné. Samotné dialógy nepôsobia ani v prinajmenšom hlúpo, ale omieľajú po celý čas jedno a to isté. Zo začiatku je zaujímavé počúvať udatné reči japonských bojovníkov, ale keď sa ani po hodine o ničom nehovorí a len dookola omieľa to samé bez výrazného posunu v deji, tak už to je otrava. Postavy totiž nie sú výrazne zaujímavé. Keanu Reeves síce nepôsobí ako „jediný biely medzi samými žltými“ ako päsť na oko tak ako som čakal a jeho rola utláčaného miešanca dokonca budí aj sympatie, ale po celý čas je zrejmé, že jeho postava tu je nadbytočná, len preto aby film nebol plný len Japoncov a mohol sa predať do celé sveta, a keby jeho Kai neexistoval vôbec by to film nezasiahlo. S tým súvisí aj dosť zbytočná dejová odbočka s riešením jeho tajomnej minulosti, ktorá nikam nevedie, nie je poriadne rozpracovaná a dohromady sa o jeho postave ani nič nedozvieme. Ostatných hrdinov by tam podľa názvu malo byť ešte ďalších štyridsaťšesť, ale do popredia sa dostávajú maximálne dvaja a namiesto toho vyniknú viac záporáci. Čo je však rozumné riešenie, nakoľko plnohodnotných štyridsaťsedem postáv by žiaden film neuniesol a Rinko Kikuchi v úlohe záporáckej čarodejnice je dostatočne pútavý charakter, aby sa jej film venoval viac ako každého roninovi zvlášť. Dokonca sa práve v súvislosti s Rinko dá odpustiť aj pár logických chýb – je to fantasy, takže sa v rámci filmu nikto nepozastavuje nad tým, že sa na japonskom dvore veselo čaruje, aj keď táto nevšímavosť vedľajších postáv je niekedy až do očí bijúca. Ani tak sa však tie nadrozmerné dve hodiny nepodarilo plnohodnotne využiť. Samotný úvod v paláci je až nadmieru dlhý, vlečie sa a pokiaľ nepočítam povinný akčný úvod v lese s akousi CGI obludou, tak prvých 50! minút sa vo filme dohromady nič nestane (a aj ak stane, tak na to stačilo 10 minút). Z tejto letargie vytrhne len občasná akcia, ktorá však vyplňuje minimum stopáže. Súboje sú síce zvládnuté solídne, ale ubehnú po 2 minútach. Občas sú celkom svižné, napríklad záverečné dobíjanie hradu, ale chýba im akýkoľvek nápad alebo aspoň ozvláštnenie. Navyše prídu zvyčajne priveľmi neskoro, keď už je divák otupený predošlými zdĺhavými minútami a tak výsledný pôžitok z filmu ani nijako nevylepšujú. Nejde si pri nich nevšimnúť absenciu akejkoľvek krvi. Síce budem v ďalšom komentári opakovať, že nepotrebujem v každom filme vidieť explicitné súboje (napríklad séria X-Men si s tým vie výborne poradiť), ale v 47 Ronin pôsobia niektoré scény trochu nepatrične, keď sa v nich usekávajú hlavy ako plastovým figurínam bez kvapky červenej. Čo zároveň núti strihačov do násilných strihových zásahov, len aby film splnil rating PG-13. Carl Rinsch po výbornom krátkometrážnom snímku The Gift dostal svoju prvú vysoko rozpočtovú zákazku, samotnou réžiou toho výrazne nepokazil a oceňujem hlavne jeho cit pre vizuál, ale nedá sa neubrániť dojmu, že keby podobný obludný rozpočet (200 mil.) dostal do rúk iný, skúsenejší režisér mohlo to dopadnúť o dosť lepšie. Na Rinscha nie je síce možné zvaliť jednoznačne vinu a aj na jeho ďalší projekt budem zvedavý, ale pravdou je, že pomerne pútavú látku nedokázal pretaviť do obzvlášť záživného filmu. Zrežíroval len pomerne rutinný, zo štandardov nijako nevybočujúci priemer, ktorý sa líši oproti konkurencii akurát zasadením na japonskej mytológie, a to je dosť málo. 47 Ronin tak nie je vyslovene zlý film, od toho má popravde veľmi ďaleko. Len je veľmi obyčajný, chýba mu spád a potrebná dynamika. Skončil niekde na pol cesty medzi klasickým veľkolepým hollywoodskym blockbusterom a občas otrocky a hlavne zbytočne vernou historickou prednáškou z Japonska ozvláštnenou miestami o fantasy prvky. A je otázne, či to je chýba režiséra alebo neustálych konfliktov s producentmi, ktoré sprevádzali natáčanie. Film totiž vyzerá presne podľa toho, či ho točil sám režisér alebo mu do toho zasahovalo štúdio, ktoré chcelo mať ďalší „Lord-of-the-Rings-wannabe“ hit. A od toho sa úmerne navršoval aj ten premrštený rozpočet, kedy bolo už dávno jasné, že 47 Ronin prepadákom bude. Otázkou len bolo ako veľkým. Vo výsledku to však divákovi môže byť jedno, pretože ten do toho neinvestoval ani cent a finálny produkt uzrel svetlo sveta v takej podobe ako uzrel. Snaží sa zavďačiť úplne každému, deťom, divákov bažiacim po ďalšej veľkolepej fantasy akcii, samotným Japoncom, zarytým japanofilom, historikom, aj tým čo hľadajú romantiku, drámu. Výsledok je napokon ten, že plnohodnotne neuspokojí ani jednu skupinu. Keanu Reeves môže byť sympaťák aký chce a ako dlhoročný budhista si opäť vybral látku, ktorá mu je blízka (a to môžeme byť radi, že to nedopadlo tak strašne ako v Man of Tai Chi), ale jeho účasť filmu nič neprináša. Vznikla len jedna celkom sympatická rozprávočka, resp. skôr uspávanka na dobrú noc, ktorá síce poslúži ako neškodná jednohubka a ani nijako neurazí, ale kvôli jej sterilnosti sa k nej vracať už nebudete. A tak ako už naznačuje názov udeľujem 47 zo 100 roninov, čiže CELKOVO: 2,5* (5/10), ale kvôli mojej už niekoľkoročnej oddanosti k japonskej kultúre zaokrúhlim bez výčitiek smerom nahor! PS: a to, že Japonci hovoria po celý čas anglicky je od niektorých užívateľoch úplne zbytočná výčitka. Deje sa to v každom filme a je potrebné prijať fakt, že niekoľko stámiliónové americké produkcie nikdy nebudú točené v inej reči ako v angličtine (tak ako by ani Slováci/Češi neivestovali milióny len na to, aby natočili film kompletne v maďarčine). V tom prípade by muselo byť 47 Roninov na 99% otitulkovaných a v kinách by prepadlo ešte viac. Tu ide jednoducho o biznis. Kto chce počuť japončinu, ten nech si pustí japonských roninov zo 60. rokoch. Tí pojednávajú o danej udalosti v rámci reálnych možností. Ja, práve naopak, v tomto prípade musím všetkých japonských hercov pochváliť, že ich angličtina neznie ako ang'R'ičtina, ale rozprávajú viac ako slušne, zrozumiteľne, bez výrazne silného prízvuku. () (méně) (více)