Apollo 18

Technicky kvalitní přírůstek do "found-footage" subžánru, který však naprosto popírá svou podstatu. Jak může být film fiktivním nalezeným záznamem, když využívá naprosto nesmyslné záběry, které nepatří ani jednomu z astronautů, ani jedné z kamer, popřípadě technických kamer? Svou iritující nelogičností dokáže tak Apollo 18 zabít i vcelku slušný námět, u něhož pravděpodobně nejvíc zamrzí změna stylu v druhé půli. Zatímco v té první dokáže ještě zdatně balancovat na hranici autenticity, ke konci se už zvrhává v regulérní béčko se špatnými speciálními efekty a tragickými hereckými výkony a všechny ambice snímku můžou jít do kopru. Navíc je opravdu úsměvné pozorovat, jak jsou protagonisté snímku zabíráni roztřepanou "zrnitou" kamerou, která kolem nich zběsile stříhá různé velikosti záběrů a přitom nevychází z žádného přítomného zdroje. (02.11.2011)

Další z řady "found footage" hororů, který ovšem kromě místa umístění děje nemá absolutně čím zaujmout. Stejně jako u většiny hororů tohoto filmu se tímto stylem snaží jen tvůrci zamaskovat absolutně triviální příběh a dát mu trochu specifičtější atmosféru. Jenže to se vůbec nedaří, atmosféru zde nenajdete ani v tom největším kráteru a nějakou napínavou scénu jakbysmet. Ta závěrečná pointa sice nebyla úplně špatná, ale dalo se z ní taky vytřískat mnohem víc. Ještě o stupeň horší a nudnější než Paranormálně nudné activity. (25.11.2011)

"Ať žijí Měsíčňané!" - lyrics: V naší, v naší, na naší luně straší, tak do skafandrů, braši, jsme v nestrašidelný kaši! Naším nevzduchem se prohání ufon s duchem, jsou slyšet pouhým uchem, na tomto šutru suchém. Ufon se tuží, proleze tvou kůží a kolega jeblý shání svou oběť na mlsání! Vědecky vzato měsíční ufon neexistuje. A co když tu je? NEEXISTUJE! Vědecky vzato jeblý kolega e-existuje. A co když tu je? Tralalalala... (soundtrack pokračuje opakováním). Zatímco fenomén "Blair Witch" na spoustu lidí fungoval, v tomto případě veškerá snaha o dokumentární věrohodnost selhává. Všechny ty blbinky s kamerou mě sice prděly méně, než bych čekala, ale zvuky nelekaly, ufonské stopy jsem v té neostré změti měla potíže rozeznat, ufonský vzhled neděsil a osud posádky jsem měla v paži. Schopnost hlavního hrdiny číst ruské texty a ovládat modul Sovětů, komunikace s Houstonem bez prodlev v reálném čase, šíření zvuku ve vakuu a další perličky, ty mají na rozpačité hodnocení malý vliv. Nevím, jestli "Apollo 11" přistálo na měsíci, ale jisté je, že pro zrychlení srdečního tepu diváka a iluzi reality "Apolla 18" udělali filmaři málo: nepatrný krůček pro tvůrce a přešlapování na místě pro lidstvo. 59% (13.03.2012)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)

Tenhle film jsem odkládal na tmu, protože jsem čekal, že se budu aspoň minimálně bát. Ani toto očekávání se mi nenaplnilo. A točit v dnešní době found footage horor, který není strašidelný, je celkem bezúčelné. Námět vypadal velmi zajímavě, ale to, co z toho vzniklo, je neuvěřitelně promrhaná patlanina. Střih je naprosto prapodivný a postavy se chovají nelogicky a nejsou vůbec sympatické. Všechno napětí se navíc nějak vytratilo a já byl naprosto zklamán, protože jsem od toho čekal o hodně víc. (13.05.2012)