Polski film

Keď kritika a obecenstvo odmietlo Soderberghov Full frontal, tak čo potom s Polskim filmom? Je to humor český, ja som Slovák, ale my sme tomu českému vždy rozumeli a mali ho rovnako radi, ako naši bratia. Toto je ale skôr akási kvázi ironická sebaprezentácia, ktorá má síce potenciál byť vtipná, ale je skoro stále wtf. Uznávam, že scenár bude premyslený a všetko dáva perfektný zmysel, ale nechápem, prečo by ma to malo zaujímať. Trochu mi to pripomenulo štýlom priamočiary Rok ďábla, ktorý bol taktiež iba sebestrednou sebaprezentáciou. Takže asi to bude tak, že tieto filmy sú odnožou českého humoru, ktorý mne osobne nevyhovuje. Teším sa na ďalšie české komédie. To je zase humor slovenský. (11.11.2015)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)

Věčný svit neposkvrněné české mysli. Film s přesahem a příjemný experiment, v kterém si tvůrci tak dlouho hráli s fakty a fikcí až se ucho utrhlo a vznikl z toho neskutečně zábavný guláš. Polski filmu se nedá upřít hravost a nečekaná zábavnost, která na konci sklouzne do hororových vod až to celé překvapivě vypadá jako by za kamerou stál Michel Gondry. (05.07.2012)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

Dnes jsem se pustil do repríz, a tak jsem si zopakoval i tuto téměř deset let starou záležitost. Z původních čtyř hvězdiček jsem musel jednu odebrat, protože se mi film zdál být na druhý pokus poněkud nevyrovnaný. Jeho první půle mi přišla lepší a zábavnější, zatímco u druhé jsem se místy až nudil. Ve výsledku šlo o takovou zvláštní magořinu, která v průběhu času postupně ztrácela tah, a nemůžu se zbavit pocitu, že si tvůrci v tomto případě sami uškodili tím, že příliš přepálili stopáž. S nějakým tím prostříháním scén a s tím souvisejícím zkrácením stopáže by se zřejmě ta čtvrtá červená ještě udržela. Musím ale každopádně vyzdvihnout postavu produkční Jany Plodkové; ta mě dokázala pobavit úplně pokaždé. / Poučení: Pozor na Havláta! (19.03.2022)