Brestská pevnost

Je to dosť dobrá vojnová dráma z ruskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o posádke pevnosti, ktorá si žije obyčajným životom, pričom väčšina neverí, že by mala začať vojna s Nemcami a preto nie sú ani dostatočne pripravení. Ale čoskoro sa presvedčujú, že sa mýlili a tak musia čeliť hromadnému útoku lepšie vyzbrojených Nemcov, ale sovietski vojaci sa len tak nevzdajú a urobia všetko preto, aby agresora zastavili. No uvedomujú si, že sú v tom sami a že vyhrať takýto boj je prakticky nemožný. So spracovaním som dosť spokojný, pokojný úvod pôsobí vzhľadom na celkovú situáciu až prekvapivo idylicky, ale aj tak to má svoje čaro a dá sa aspoň čiastočne zoznámiť s pár výraznými postavami, takže mi to sadlo. A po tej rozbehovej dvadsaťminútovke sa to už naplno rozbehne a skutočne ma veľmi príjemne prekvapilo, ako to celé pôsobí tak dynamicky a intenzívne, keďže na prípravu nie je prakticky žiadny čas a útoky nepriateľa neutíchajú, naopak len silnejú, vďaka čomu ma to výborne vtiahlo. Navyše sa dej neustále presúva po rôznych miestach pevnosti, pričom na každej z nich sa vždy nájde nejaká výborná postava, vďaka ktorej som im fandil o to viac a ešte poteší aj viacero menších, osobnejších príbehov, hlavne chlapec hľadajúci svoju kamarátku naprieč celým bojiskom alebo dvojica mladých zamilovaných. Ale očakávane už časom predsa len cítiť, že film už nemá čo nové ponúknuť a začne pomaly upadať do stereotypu, kvôli čomu ma už hlavne posledná tretina bavila podstatne menej, než prvá polovica, ale aj tak som sa ani v tých slabších častiach nenudil a pozerá sa na to dobre až do konca. Akcie je tu dosť a páči sa mi. Platí o nej prakticky presne to, čo aj o spracovaní, takže spočiatku je intenzívna a časom sa už kvôli odohrávaniu v tom istom prostredí nutne začne opakovať, ale aj tak je skvelo natočená, pôsobí dostatočne veľkolepo a správne drsne, poteší výber techniky, hlavne na nemeckej strane a nájde sa tu aj viacero nezabudnuteľných momentov, hlavne ťažko zranený muž chrániaci svojho syna pred granátom. A nevadila mi ani tá dávka typického ruského heroizmu, to už k takýmto filmom patrí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, výborná postava chlapca, dvojica výrazných dôstojníkov a ešte plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá vizuálna stránka, má to tú správnu atmosféru, drsné prevedenie a ani emócie nie sú najhoršie, v rámci žánru tu nemám čo vytknúť. Takže tu ma mrzí skutočne iba to, že to časom upadne do stereotypu, ale aj tak patrí Brestská pevnosť rozhodne medzi tie najlepšie vojnové filmy za posledné roky. 76% (01.06.2014)

Vynikající válečnej film. Skvělá ukázka toho že válka neni žádná hra, ale čistokrevný peklo. Film popisuje jeden z prvních střetů mezi Rudou armádou a Německou armádou za 2.světové války. Popisuje skutečný příběh hrdinné obrany pevnosti Brest, která měla dle předpokladů padnout během 12-ti hodin. Ve skutečnosti zde boje probíhaly více než týden. Kromě vojáků zde v době útoku bylo více než 300 civilních obyvatel. Náhlý vpád agresora obránce zaskočil zcela nepřipravené. Přesto se dokázali zformovat k zoufalé, ale velice tvrdé a účiné obraně. (26.02.2013)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Zpočátku jsem si myslel, že udělím filmu vysoké hodnocení, zaujala mě už poklidná úvodní část a těšil jsem se, jak budu nadšený z válečné části, protože mi Rusové už několikrát dokázali, že válečné snímky umí, ale tentokrát selhali. Nejdříve mě zarazil způsob, jímž je zde vykreslen komisař Fomin, komisaři obecně se, pokud vím, neproslavili díky své empatii a otcovskému vztahu k vojákům. Navíc, přesně jak píše deLaFere, Fomina udal sovětský voják v zajateckém táboře, kam se komisař dostal díky tomu, že se převlékl do uniformy jiného padlého rudoarmejce. Dalším nepříjemným překvapením byl pro mě útok německé pěchoty s podporou tanků, kdy Němci zareagovali až na třetí výstřel protitankového děla, přestože jim hned ten první způsobil ztráty, takže by to u mě tvůrcům neprošlo, i kdyby mi tvrdili, že se jednalo o zvláštní hluché německé komando. Definitivně mě stejně jako obránce dorazil ten nesmysl s finální bombou. Proč? (12.11.2017)