Reklama

Reklama

Obsahy(1)

22. červen 1941. Západní hranice Sovětského svazu. 3:15 hodin ráno. Začíná jedna z největších operací druhé světové války, operace Barbarossa - německý útok na Stalinovo impérium. A právě v těchto dnech se odehrává příběh obyvatelů města Brest, které se stane cílem prvních útoků wehrmachtu. Sověti se ale drží v místní pevnosti. Jak dlouho vydrží? Brest se tak stane místem hrdinného odporu. (Thomassi)

(více)

Recenze (191)

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Zpočátku jsem si myslel, že udělím filmu vysoké hodnocení, zaujala mě už poklidná úvodní část a těšil jsem se, jak budu nadšený z válečné části, protože mi Rusové už několikrát dokázali, že válečné snímky umí, ale tentokrát selhali. Nejdříve mě zarazil způsob, jímž je zde vykreslen komisař Fomin, komisaři obecně se, pokud vím, neproslavili díky své empatii a otcovskému vztahu k vojákům. Navíc, přesně jak píše deLaFere, Fomina udal sovětský voják v zajateckém táboře, kam se komisař dostal díky tomu, že se převlékl do uniformy jiného padlého rudoarmejce. Dalším nepříjemným překvapením byl pro mě útok německé pěchoty s podporou tanků, kdy Němci zareagovali až na třetí výstřel protitankového děla, přestože jim hned ten první způsobil ztráty, takže by to u mě tvůrcům neprošlo, i kdyby mi tvrdili, že se jednalo o zvláštní hluché německé komando. Definitivně mě stejně jako obránce dorazil ten nesmysl s finální bombou. Proč? ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Viděl jsem někoik dobrých ruských válečných filmů (včetně nedostižného "Jeřábi táhnou"), většinou to byly filmy z padesátých let, trochu z odstupu, ale ne tak velkého. Teď už lze točit jen podle moderních, ale osvědčených schémat (kdyby alespoň "bojové scény byly kratší): hrdinství mužů, utrpení žen, syn pluku, vlastenecké projevy (vzpomínám ze školy na Zoju Kosmoděmjanskou "je nás dvěstě milionů, všechny nás nepověsíte" - "za rodinu, za Stalina" zde ovšem diskretně chybělo), pozdní uznání, které se nenaplnilo medailí "Hrdina Sovětského svazu", ale teprve tímto bojovně předimenzovaným filmem. ()

Reklama

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Stale sa neviem rozhodnut ci mi je blizsi americke pateticke hrdinstvo alebo to ruske. Kazdopadne v legendarnom Osvobozdenje bolo patetizmu az saz, a aj tu sa nejaky najde. Film vsak dobre vykresluje druhu svetovu vojnu na Vychodnom fronte, ktora bola surova, ale velmi surova. Nechybaju vybuchy, prestrelky a celkova surovost vojny. 80 % ()

Peytl 

všechny recenze uživatele

Válka je neřád, to je zkrátka fakt. Žádná smyšlenina, nebo přeslazená limonáda o milujících se debilech, pobíhajících mezi břízkami. Pak si člověk váží toho, že máme " hen ten mier ". Já být v kůži mladého vypravěče, tak se prochčiju jak sněhulák strachy. Film samozřejmě viděn ruskou optikou, ale díky tomu je možná i zajímavější. Není to Křižník Potěmkin ani Alexandr Něvský, ale vyhnout se hrdinnému patosu a jiných gerojských scén je naprosto nevyhnutelné i tady, už proto, že se určitě nějaké udály. Germánci z Wehrmachtu jsou vystajlovaní jak Saruman, neskutečně vyzbrojení a krvelační. Oproti tomu Ivánci jdou do nich holýma rukama, s čepicí místo helmy a občas s garmoškou. Njn, jenže blbost to není... spíš je to tragický a smutný, úplná beznaděj. Film má super odkoukanou spielbergovskou kameru, bezvadný záběry například letadel, super. Celkově dost povedený válečný film, dal bych 5, ale to by museli Rusáci dát árijcům na prdel už tenkrát v Brestu. P.S. Při natáčení tohoto filmu nezemřel žádný Američan. Záhada. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (23)

  • Pyotr Mikhaylovich Gavrilov bol po návrate z nemeckých koncentračných táborov v ZSSR obvinený z toho, že sa nechal zajať. Za trest si musel odžiť nasledujúcich 10 rokov v Gulagu. (MDesign)
  • Úkolem dobýt pevnost byl pověřen generálmajor Schlieper, který velel 45. pěší divizi. [Zdroj: Paul Carell: Operace Barbarossa] (Necrotongue)
  • V roce 1918 byl v prostoru pevnosti podepsán Brestlitevský mír mezi sovětským Ruskem a Německem. Rusové se na základě této smlouvy stáhli z první světové války. (Adrai)

Reklama

Reklama