Stud

Shame na mě působí jako drama na kterém si budou honit ego pseudointelektuálové, kteří si myslí, že za dlouhými scénami v metru za doprovodu klavíru a scénami vystřiženými jako z nějakého soft porna se skrývá neskutečné umění. Netvrdím, že to nemělo něco do sebe, ale chybělo mi něco, po čem bych si říkala "Páni!" Takhle jen koukáte na povislý penis Fassbendera a jeho postelové skotačiny a povislá prsa příšerné Carey, která jen hysterčí ( tak už si oboje můžu vyškrtnout z bucket listu;)) ). Deprese?Ale kdeže. Mě to chvílemi dost nudilo, i když uznávám, že např.běžecká scéna vystihla hrdinovu samotu dokonale. Zajímavý komentář: Morien. (26.08.2012)

V tomhle filmu se objevila druhá nejvýraznější role, kterou jsem v tomhle roce viděl. Po Ryanovi Goslingovi ve filmu Drive tak nyní Michael Fassbender ukázal, co je skutečný herecký výkon, za který by si zasloužil minimálně dva oskary. Za herecký výkon a za obětování, které filmu dal. Tohle obětování je totiž opravdu OBĚTOVÁNÍ. Stud je totiž neuvěřitelně těžce stravitelný film. Psychologicky náročný na sledování, ale o to více uvěřitelný na postavy. Vypráví totiž klasický příběh o tom, jak si stěžujeme, když něco nemáme a jak si stěžujeme, když nám to něco chybí, klasicky hozeno do extrému. Výborný příběh, ale je potřeba se nebát a dívat se na téma sexu z trochu jiného úhlu...a hlavně, chtít porozumnět. (20.08.2012)

Ať už se ráno probouzíte sami, vedle stálého partnera, nebo každý den s někým jiným, Shame útočí na nitro každého z nás. Brandonovo počínání sice velmi dlouho funguje jen jako civilní procházka s nejrůznějším sexuálním kořením, ale poslední půlhodinka sebere veškerou psychologickou tíži a vrhne ji divákovi do náruče. Ta duševní bolest, která Fassbenderovi září z očí čím dál čitelněji, mě neodrazovala, neničila, ale naopak neskutečně fascinovala. Film, který až v posledních vteřinách definitivně dokáže, jak komplexní a hluboký je. (28.07.2012)

Umělecký mrd nedokážu ocenit. Furt tam hraje smutná klasická hudba a Fassbender mrdá a dělá cumshotový ksichty do kamery v hyperdlouhých, nudných scénách. Vidět to v kině, tak si podřežu žíly. Doma jsem si u toho příjemně pokecal a z děje mi opravdu nic neuteklo, a navíc McQueen není dřevo a ta běžecká scéna se mi líbila. Samota z toho filmu úplně čiší, což byl podle mě účel, jen všeho moc škodí. (18.04.2012)

Frustrace, lhostejnost, neschopnost navázat vztah, či projevit cit a touha být za to všechno potrestán. Ideou podobné Americkému psychu, jen zabíjení vystřídala satyriáza, přičemž prázdnota už nemá dalších spoluhráčů a všechny vyjadřovací prostředky směřují přímo do jejího epicentra. Nestandardně dlouhé záběry made in McQueen (jogging, restaurace) vnáší punc reálné přítomnosti, Bobbittova kamera je schopna přiblížit pocity i beze slov a nad vším ční Fassbender, obnažující krom přirození i svou neuvěřitelnou hereckou přirozenost. Pravda, tato osamělost newyorkského běžce je antonymem sálajícího optimismu, přesto až to uvidíte někdy podruhé, není důvod sedět v horké vaně s nabroušenou břitvou, ale spíše ocenit film, který umí být k divákovi upřímný.. (24.04.2012)