Ocelový oř

Dlouhý, dosti nudný film, který má jednoduché postavy, příběh i myšlenku a navíc je nezdravě patetický. Asi bych měl přihlédnout k době, kdy dílo vzniklo a nebýt nelogicky přísný, že? Dobrá, před 4 roky byl natočen Kabinet doktora Caligariho, za rok tu bude křižník Potěmkin a za další dva Metropolis, vpředu vzadu další spousta zajímavých filmů. Příhlížím tedy k době a dávám **. Za dobře odvedené řemeslo. (05.03.2007)

Tradiční americký patos v embrionálním stádiu, které jaksi mimoděk vyvolává svou dobovou strnulostí, přepjatostí i naivitou upřímné pobavení a zaujetí, jaké je filmům němům éry vlastní. Narozdíl od ideově i vizuálně brilantního a sofistikovaného filmu německého udivuje Ocelový oř spíše některými technickými vychytávkami a též tím, že vpodstatě předdefinovává pozdější podobu westernů. Na tenhle film se už dá dívat pouze s lehkým úsměvem na rtech, neboť prvoplánová smíšenina melodramatu a oslavy práce železničářů vyznívá už vskutku čistě dobově. Přesto (či právě proto) nádherná ukázka němého řemesla a film v pravém slova smyslu kanonický. (12.04.2006)

No asi nejvýraznější slabinou tohoto filmu je délka. Kdyby to mělo tak o 30 - 40 minut míň, tak si myslím, že by příběh působil mnohem kompaktněji a ne tak rozkouskovaně. I když na druhou stranu je fakt, že důležitý nebyl příběh hlavních hrdinů, ale příběh samotné železnice Union Pacific. Z filmařského hlediska je všechno naprosto bez chyby. Skvěle udělaný a výpravně pojatý scény, kdy Indiáni přepadávají vlaky, nejrůznější přestřelky atd. (01.08.2010)

Zdá se, že objektivní hodnocení němých filmů není zrovna jednoduchá věc. Můžeme se buďto tvářit jako intelektuálové a milovníci těchto starých snímků, přistupovat k nim jako k neuvěřitelné nudě nebo je posoudit tak jak to prostě cítíme. John Ford natočil roku 1924 netradiční western o stavbě transkontinentální železnice, který se bez dialogů docela dobře obejde, i když k ději slova samozřejmě potřebuje (mezititulky). Ocelový oř není až tak nudný, jak bych mohl očekávat, ale chybí mu některé důležitě věci jako je třeba silná vizuální stránka spojená s dobře zvládnutou choreografií. Také se mi vůbec nezamlouvá zbytečná délka, protože dívat se na ''tohle'' déle jak hodinu a půl je také docela obtížné. Nemá cenu snímek nějak zbytečně nadhodnocovat, jen proto, že vznikl před více jak osmdesáti lety, už při sledování však můžete tuto věc vzít v potaz a zařídit se podle toho, tedy zbytečně nekritizovat věci, které v tu dobu prostě ještě nebyly objeveny, ale spíše se nechat okouzlit tím, jak si filmaři zdatně poradili s různými problémy. Co bych však rád zmínil je fakt, že John Ford zaostává za svými německými kolegy Fritzem Langem a Friedrichem W. Murnauem, kteří byli opravdovými génii své doby. Kam se hrabe Ocelový oř na slavné filmy jako je Upír Nosferatu, Metropolis nebo Kabinet doktora Caligariho? (14.04.2006)

Výpravný velkofilm své doby lze vykládat různým způsobem. Můj pocit - dále věcně obtížně doložitelný - je, že se jedná o dílo žánrově průsečíkové. Určitě je v něm obsažena základní optika klasického amerického westernu, ale historického a dobrodružného žánru. Ve hře je ale také film sociální. Na úrovni je i režie a valná většina hereckých výkonů v rolích protagonistů; jako pozoruhodné cítím i komparsové, relativně početné scény a řada krajinných kamerových záběrů. Tento hold i filmový portrét jedné důležité historické události novodobých amerických dějin vysoce přesahuje dobový tvůrčí standard a je nesporně srovnatelný s řadou obsahově i žánrově navazujících mnohem pozdějších děl největší filmové produkce světa. Zmínku zaslouží i dvojbarevné tónování filmu. Ačkoliv se při bližším pohledu zdá, že v některých částech OŘE by méně mohlo být více, máme co do činění s dílem silným a nadčasovým. (11.10.2008)