Orel Eddie

V kině mi bohužel Orel Eddie utekl, ale přijde mi, že tomu ta domácí "pohodička" nakonec slušela i víc. Tradiční "from-zero-to-hero" cajdák, i když zde jde spíše o "from-zero-to-not-so-much-zero". Vše je samozřejmě naprosto předvídatelné, dojde i na oblíbenou sportovní montáž, ale všechno je to tak rozkošně milé, že bych režisérovi a produkčnímu (Matthew Vaughn, btw) odpustil snad i vraždu. Hodně tomu pomáhá skvělý dobový soundtrack, švihácký Hugh Jackman a přesvědčivý Taron Egerton, který je od pravého Eddieho pomalu k nerozeznání. A u mě rozhodně hrál do plusu fakt, že jsem býval velkým fanouškem skoků na lyžích (až do té nedávné stupidní úpravy pravidel o měření větru apod.) a příběh britského showmana Eddieho jsem dobře znal. (13.06.2016)

Wolveri... starý ožrala, reflektující svůj promarněný talent do klasického outsidera s nezlomnou vůlí. Ano, zapšklý mentor versus podceňovaný otloukánek, už zase. Pointa je tentokrát trochu jiná a správně sportovní, klišé je tu ale stejně přítomno v obludné míře (a tradičně je hlavní hrdina zhmotněné dobré srdce, zatímco doslova všichni kolem něj jsou kruté, nepřející a zákeřné svině). Naštěstí se odehrává docela energická podívaná a postava Eddieho je napsána výborně - skvěle odkazuje na všechny ty autisticky zanícené fanatiky, kteří za svůj sen schovají i vlastní antitalent. Přeju jim to a trochu závidím. P.S. Se skutečným příběhem má film společné prakticky jen jméno svého hrdiny a celkovou pointu, takže slovo "životopisný" bych bral s velkou rezervou. (03.01.2021)

Hezký ... Neuvěřitelně mě sralo, že když už se chce někdo někam prokopat vlastními silami, s vůlí jako slon a je taková ta pověstná žvýkačka na botě, které se nejde zbavit, tak mu všichni hází polena pod můstek ... nebo do bobové dráhy. Evidentně byl rok 1988 a s ním spojená Olympiáda v Calgary bohatý na závodnické unikáty. Eddie soupeřil v popularitě s Jamajčany o největšího outsidera Her. Což ovšem není hodné posměchu spíše naopak. Obrovské sportovní srdce s chtěním porvat se s celým světem a dokázat, jak moc se mýlí, že když se chce, tak to jde. Jak je možné, že místo vyjádření podpory i z vlastních řad sportovců, docházelo k tak hnusnému chování? Asi mě vychovali jinak, protože to pochopit nedokážu. Takže jsem docela slušně prožila Orlův příběh a má mých pět bílých sněhových vloček. (20.11.2018)

Není to Vaugn, ale klidně by mohl být. Kdyby se trochu krotil. Jeho jméno mezi producenty ale určitě nepřekvapilo. Někdy život píše opravdu neuvěřitelné příběhy. Většinou ale nejsou tak neuvěřitelné jako tento. Protože dříve nebo později ve všech odvětvích jakéhokoliv průmyslu přijdou byrokrati a různí kravaťáci a zakážou všechnu zábavu a jedinečnost (nutno říct mají k tomu často dobré důvody, ale přesto, něco krásného se tím postupně vytrácí - konec poetického zamyšlení). Než se však cokoliv nového dotáhne a ustálí, mohou se vždy objevit takovéto úžasné příběhy. Aneb jak jeden mladík jenom málo sportovně nadaný, ale velmi nadaný v umění snít sílou vůle a díky správné konstelaci hvězd ke prchavému, ale přesto ohromně sladkému štěstí přišel a mohl zažít svých 5 minut slávy. Má to opravdu velkou dávku pozitivní energie, má to šmrnc a kreativitu, má to jednoduché poselství, má to Vaughnův střih a stavbu scén, má to dostatečné produkční hodnoty. A má to skvělé herce v obou hlavních rolích, kteří hrají tak, jak je potřeba. Jackman nijak nepřekvapuje, ale mladý Taron Egerton v obtížnější roli exceluje. Jsem zvědav, kam všude se ještě v kariéře dostane, ale musím říct, že se mi typově hodí nejvíce právě do rolí tohoto typu - průměrný britský kluk z ulice, který má skrytý talent, eleganci apod. Tedy abych to shrnul, premisa o outsiderovi kdovíjak originální není, ale konkrétní příběh je opravdu podivuhodný. A velmi tomu pomáhá i způsob, jakým je příběh vyprávěn. 8/10 (26.05.2022)

Orel Eddie je dobrý film. Možná je to proto že já jako člověk který miluje herce jako jsou Taron Egerton, Hugh Jackman, Christopher Walken a Jim Broadment u tohohle filmu brečel štěstím. Nebyli však celou dobu slzy štěstí ale i slzy smutku zvlášť u dost docela dramatického filmu. I když sám o sobě je film něco mezi komedií a dramatem. A jak jsem bohužel po konci filmu zjistil není vše úplně pravdy. Trenér Peary vůbec neexistoval (místo někoho byli dva trenérové a spoustu dalších drobností. Přesto je tento film skvělý. Řeknu to ještě jednou- Taron Egerton je nejlepší z nové generace herců. Jeho Eddie je postava se kterou se budete ztotožňovat (já jako outsider hodně) a bude vás fascinovat. Frajírek Peary je další role Jackmana která mu sedí (když jsem si představil že hraje Wolverinea mírně jsem se pousmál). Mírné překvapení jsem ale našel i v Eddieho rodičích. Zatímco maminka je klasická hodná mamina která podporuje Eddieho otec je taková komická figurka která svého syna nepodporuje (protože se bojí fiaska) avšak v hloubce svého srdce svého syna miluje. Tento film režíroval Dexter Fletcher který je pro mě neznámý ale rozhodně solidní práce. Film nějaké chyby má (jako u většiny filmů podle skutečných událostí jsou to změny) ale je to úžasná podívaná která pobaví a zaručí zábavu. (02.06.2016)