Orel Eddie

Zdá sa, že na zimných olympijských hrách v roku 1988 bolo viac zaujímavých osobností, než jamajskí sánkári, ktorých príbeh sme videli vo filme Cool Runnings. A dokonca tu budú aj v jednej scénke spomenutí. A povedzme si pravdu, človek sa nemôže ubrániť tomu porovnávaniu medzi oboma filmami. Oba sú podľa mňa veľmi dobré, no majú v sebe určité podobné črty. V prvom rade v postave trénera. A rovnako tu máme aj hlavného hrdinu, ktorý je maximálne odhodlaný urobiť maximum pre svoj životný sen, ktorý sa mu nakoniec aj splní. Myslím si, že "Eddie The Eagle" je poňatý trošku serióznejšie a viac vyzerá ako dráma, no na druhú stranu mám pocit, že keď som pozeral "Cool Runnings" vďaka tej príjemnej atmosfére som si film užil oveľa oveľa viac. Neznamená to však, že by tento film svoje momentky nemal. A najviac si ich vychytí práve v záverečných momentoch, kde skutočne čakáte zo zatajeným dychom, ako to všetko dopadne. A z výsledný efekt vyčarí človeku úsmev na tvári. A to je dobrý signál toho, že niečo funguje. Taron Egerton je podľa mňa skvelý. Rovnako aj Hugh Jackman. A vzťah trénera a športovca je tu zobrazený skutočne fantasticky. A plus je super v tomto filme počuť skladbu, ktorú som počas celého filmu kdesi v pozadí počul, a na konci ju budeme mať v plnej paráde. Ktorú? Túto. A vôbec nič to neberie z atmosféry. Dokonca to možno ešte len vystupňuje ten záverečný efekt. Osobne mám z filmu dobré pocity. Možno to nie je najoriginálnejší film, aký som kedy videl, ale rozhodne je veľmi príjemný a dobre sa pozeral Stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (14.07.2016)

„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas. Základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“ Coubertinovo slavné motto převedené do veskrze pozitivně laděné rekonstrukce s velmi výraznou uměleckou licencí. Outsider, jdoucí za svým olympijským snem v duchu hesla Nikdy neustup a nikdy se nevzdej z Galaxy Questu. Prosťáček, co překoná všechen posměch, překážky i nedůvěru a s Bo Derekovou pod sebou a Van Halenem v zádech udělá to, na co všichni čekáme.. Linie s trenérem Walkenem sice zcela zbytečná a pohár citového vydírání není na konci daleko od přeplnění, ale to všechno lze dát stranou, když tyto „almost true events“ životopisy umí být tak spolehlivými životabudiči. Nedostatečně informované bych chtěl upozornit, že Kam orli nelétají není o Eddieho neúčasti na MS v letech na lyžích, ale válečný film s Clintem Eastwoodem.. (15.02.2017)

Hezký ... Neuvěřitelně mě sralo, že když už se chce někdo někam prokopat vlastními silami, s vůlí jako slon a je taková ta pověstná žvýkačka na botě, které se nejde zbavit, tak mu všichni hází polena pod můstek ... nebo do bobové dráhy. Evidentně byl rok 1988 a s ním spojená Olympiáda v Calgary bohatý na závodnické unikáty. Eddie soupeřil v popularitě s Jamajčany o největšího outsidera Her. Což ovšem není hodné posměchu spíše naopak. Obrovské sportovní srdce s chtěním porvat se s celým světem a dokázat, jak moc se mýlí, že když se chce, tak to jde. Jak je možné, že místo vyjádření podpory i z vlastních řad sportovců, docházelo k tak hnusnému chování? Asi mě vychovali jinak, protože to pochopit nedokážu. Takže jsem docela slušně prožila Orlův příběh a má mých pět bílých sněhových vloček. (20.11.2018)

Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (02.05.2017)

Výkonnostní feel-good film, který do jisté míry naplňuje, ale zároveň i podvrací poetiku 90s klasik, které v dnešní době už nemůžou tak úplně fungovat, jako je např. Hříšný tanec...jenže ono to tentokrát opravdu funguje. A díky skvělým hercům to šlape fakt dost dobře. Z Orla Eddieho se klidně může vyklubat každoroční klasika. (28.04.2017)