Tým na hraně

Další z nezapomenutelných triumfů našeho nároďáku, o to silnější, že po prohře s Nory a Švýcary našim klukům už nikdo (ani já) nevěřil. Neuvěřitelné semifinále se Švédskem kdy Karel Rachůnek 7 vteřin před koncem zápasu vyrovnal a pánové Marek a Kašpar nás v nájezdech poslali do finále proti "neporazitelným" Rusům a jejich hvězdně nabitému týmu... nu což, bylo jim to prd platný, ptz hokej je týmová hra a ani deset Ovečkinů a Malkinů vám zápas nevyhraje, pokud nebudete hrát jako tým. A tak češi už podruhé ubránili unikát v podobě zlatého hattricku. (14.11.2014)

Jak jinak? Hodnotim hlavně svoje dojmy z tohoto... Já ten hokej miluju! --- 7.9.2011 - Nevim pořádně co napsat k tomu co se dnes stalo. Tohle už se netýká hokeje. Když víte, že se jedná o normální lidi, kteří na vás občas mluví v televizi v hokejových rozhovorech, kteří vyjíždí na led, aby vám dělali radost, protože hokej je nádherná hra, a oni nám tu hru ještě zkrášlují svými osobními výkony...když víte, že i přesto všechno je to jenom blbej hokej, jen zábava a (pro ně navíc) zaměstnání, když víte,že oni mají své rodiny, svoje přátelé, ..když si tohle člověk uvědomí, tak neni možné nebýt zasažen touto tragickou událostí.. (09.07.2011)

Tohle asi nepotřebuje žádnej extra výmluvnej komentář. podobně jako třeba u Nagana se ani zde nehodnotí až tolik kvalita dokumentu, jako především téma na který je zpracován. Jo tohle byla událost. Nagano už si moc nepamatuji, ale tenhle turnaj mám v živé paměti. Vlastně kdybych to bral filmovou logikou, tak je to dost klišoidní pohádka z nerealistickým happyendem, ale tohle se stalo! Důkaz, že nejlepší příběhy píše život sám. Jo a to, že Džegr nedostal za svůj památnej projev Oscara je vrchol nespravedlnosti! 100% (14.11.2014)

Pohled na nejrychlejší kolektivní hru a zejména úspěchy českých borců vždycky velmi spolehlivě zahřejí. Divák pak s nadšením a hrdostí sleduje hokejová esa, jak si vodí své soupeře nebo jak nenechají nic projít skrz. Houževnatá generace hokejistů (tady nicméně naganští hrdinové posílali trenérům jen samé omluvenky, tým se tvořil kolem neúnavného Jágra), která se honí za plochým nesmyslem z vulkanizované pryže a která se jen tak opakovat nebude!! (09.01.2013)

Pamatuju si, jako by to bylo včera, co náš tým začal hodně špatně mistrovství světa 2010 a většina fanoušků jej předčasně odepsala. Byli to ti samí, co se pak stejně jako my opravdoví fanoušci, radovali, že to dokázali. Proč se já považuju za opravdového fanouška? Protože jsem nepřestal věřit, protože jsem sledoval poctivě každý zápas, protože jsem už v úterý, kdy tým nastoupil proti Kanadě, kterou porazil 3:1 (já vím, že to bylo 3:2, ale ten jejich poslední gól dodnes neuznávám kvůli faulu na Vokouna) říkal, že my to celé vyhrajeme. Cestou do školy jsme se vždycky s jedním kámošem hádali - já tvrdil, že to vyhrajeme, on, že sotva, že se maximálně dostaneme do semifinále, protože Švédsko a hlavně Rusko hrálo téměř bezchybně. Nezapomenu, jak jsem doma začal řvát na celý byt, když dal Rachůnek vyrovnávací gól 7 vteřin před koncem, nezapomenu, jak jsme hráli s Ruskem poslední minuty, kdy proti třem našim stálo šest jejich (hvězdných) hráčů a přesto je Vokoun ještě solidně potrápil a pustil jen jediný gól. Nezapomenu, jak jsem byl právě na finále v jedné hospodě a právě v těch posledních minutách jsme se všichni spontánně postavili na židle či stoly, abychom viděli opravdu vše a byli hokejistům o něco blíž. Zkrátka a dobře, na tohle mistrovství světa nikdy nezapomenu - tým, který měl 25 omluvenek a který se semkl a doslova vydrápal (znovu) na vrchol a zastavil Rusko (28 výher v řadě měli Rusové na mezinárodní úrovni, až my jsme tohle zastavili a navíc jsme jim, stejně jako Kanadě v roce 2005, vzali "zlatý hattrick") a opravdu dokázal, že to není klišé, když potom v kabině kapitán Rolínek řekl, že tohle dokázali proto, že hráli jako opravdový tým, jeden za druhého a ne pro sebe a že o tomhle je hokej. Myslím, že pro naši generaci, která si nepamatuje Nagano (v té době mi bylo 7) je tohle velice podařený ekvivalent. 100 %. (05.01.2013)