Třídní sraz

Tohle se mi moc líbilo, přitom třídní srazy nesnáším. Úspěšně se jim vyhýbám po té, co jsem absolvovala asi jeden a půl této bizarní nucené zábavy v otřesném salónku, kdy jsme si s dvojicí kámošů, která mě ostatně provází soukromím dosud, zavolali taxi a odjeli raději pařit do Desperáda, které Michal zavřel v osm ráno, vypil s námi bar, tequila tekla proudem a my tři se shodli, že tyhle srazy asi nebudou nic pro nás. Chlapi jak chlapi, ti jsou vlastně všichni napříč mentálním spektrem docela fajn, ovšem banda zahořklých slepic, kterým ujel vlak i mládí, pročež se rozhodly vdávat a porodit dvě děti před dvacítkou, které zrovna v těch osmadvaceti ještě nezačaly normálně žít, čili pro takové byla svobodná, upravená, vcelku úspěšná ženština, která pere jednou týdně, hotovým peklem, protože a vyloženě proto, že ještě nemá a nechce mít děti, ani manželíčka, a celkově: neukazuje album s fotkami, nebaví se o sporáku, no hotový děs běs. Dotyčná skutečně neměla potřebu rozebírat jejich posrané životy, ze kterých dnes už mladé maminy mentální východisko lepší mají, jenomže v devadesátkách to bylo stále v módu pakárny největší, čtyř stěn, minima peněz a koprovky s vejcem, no ale normální byla nakonec aspoň jedna, skutečně rozumná, přívětivá žena, která platila na základce za tu nejblbší a nejšikanovanější, světe div se, najednou z ní byla očividně milující a s osudem absolutně srovnaná maminka, spokojeně vdaná za hodného muže, smířená s běžnými starostmi, srdečná, z níž jediné čišela upřímnost a pohoda. S takovým člověkem jeden posedí moc rád. Z filmu na mě všechno dýchlo a jelikož jsme o další dekády dál a doneslo se mi, jak mnozí dopadli, musím se smát. Píše spokojeně vdaná máma dvou dětí, která o nic nepřišla, zachovala si smysl pro humor i pro pařby, čas na zájmy a jak s chutí ironicky říká: stále z nich vypadá nejlíp a proto na srazy nechodí. Moc pěkný film. Ocení ho více dospělejší divák, který už v životě něco zažil. (31.07.2021)

Z naprosto nulového očekávání se vyklubalo velice příjemné překvapení. Při takovém množství postav je totiž poměrně těžké každou opravdu využít a dopointovat, což se ale 10 Years s přehledem povedlo a žádná mi tam nepřišla vyloženě navíc. Působí to přirozeně, zahrané je to velice příjemně. Film netlačí na pilu ani v komediální a a ani v dramatické rovině, ale rozhodně jsem se nenudil. Příběh dvojice Oscar Isaac/Kate Mara byl roztomilý, za ně dávám čtvrtou hvězdu. (14.12.2014)

Pro mě jen stvrzení mojí praxí ověřené teorie, že mladí idioti dospívají do starých idiotů, chudáčci do ubožáků, frajírci do nadutců, pokrytci do prospěchářů... a jen velmi zanedbatelné procento se nás posune dál :-). To bychom ale nesměli narazit na Hollywood, kde jsou všechny hrany pečlivě obroušeny a v podstatě až na jeden kousek se nijak zvlášť nevybočuje ze střihu podle šablony americké korektnosti, což dotváří celková jalovost dialogů, uváděných zaklínadlem "Oh, my gooood", které co chvíli zazní z bezradného scénáristického chaosu. Z herců stojí za zmínku pouze Channing Tatum - bych nevěřila, že to někdy řeknu... jinak nic, co by mohlo obohatit nebo pobavit. (16.06.2013)

Taková upřímná a uvěřitelná jednohubka, kterou člověk nejlíp pochopí, když už za sebou nějaký ten sraz po letech má. Prostě se tam pak někde najdete a nostalgie to táhne výrazně nahoru. Navíc je zajímavé, když ty herce teď o něco starší vídáte jinde, tahle sestava už by byla drahá dát znovu dohromady. (20.09.2018)

Je pravda, že režisér Linden úplne nezvládol prácu s hercami, čo nesie za následok, že herci ako Justin Long alebo Kate Mara vyzerajú akokeby hrali prvýkrát a kreácia Lynn Collins pôsobí omnoho nesympatickejšie, než by v skutočnosti mala. Vcelku sa ale nato pozerá dobre a svoj účinok plní. Ja som z toho napríklad dostal parádnu depku. Jeden z tých filmov, ktorý s každým ďalším odžitým rokom vnímate inak (25.08.2013)