Pacific Rim - Útok na Zemi

Oldschoolově vyvedený blockbuster, špinavý a umouněný, se zvláštním retro nádechem připomínajícím třeba Spielbergovu Válku světů. Guillermo del Toro nezklamal ani po přestupu ke komerci. Škoda slabšího scénáře, ten ovšem k blockbusteru tak nějak patří, ty vizuální orgie ovšem vše vrchovatě vynahrazují... (18.10.2013)

Krást se nemá. S vykrádáním si nejsem tak jistý, neboť když se vykradou úspěšné i neúspěšné hrdinné filmy, vsadí se na velkolepý vizuál a přidá se k tomu svěží myšlenka dvoumozkových pilotů, tak se to při precizně jogínském zastavení mozkové činnosti celkem dá přežít. Kdo má však doma na dvorku zaparkovaného nějakého toho Jaegera, tak ať si sežene sexy kopilota, zapne si svých 50 motorů pro každý sval na levé ruce a pokusí se vyhonit si něco, co mu inženýři zapomněli z plechu vystrčit. Patrně to bude o něco zábavnější než sledovat útok slintajících ještěrkožraloků na města, která dosud nespláchla tsunami, ale praktickou zkušenost s tím doposud nemám. (12.11.2013)

Del Toro přichází tak trochu s křížkem po funuse, přeci jen už byla velká města zdevastována Avengery, Transformery, či Supermanem natolik, že se z padajících mrakodrapů začíná stávat trochu stereotyp, kterému se snaží režisér vetknout osobitost tím, že dává k dobru docela přehlednou akci, a vizuální rozmáchlostí nejde až tolik za hranu. Na druhé straně ale do dvou hodin nenacpal ani jednu zásadnější postavu, opravdový charakter, který by táhnul lépe, než jaeger plechovou kocábku po ulici. Idris Elba má charisma, ale topí se v patetických proslovech (a dabingu), zbytek ansáblu silně nezajímavý – Ron Perlman je spíše ikonickým trademarkem, než-li funkční postavou. Uteče to rychle, ale nejzásadnější a nejpůsobivější scénou je stejně nakonec úprk malé Mako před kaiju skrze liduprázdnou ulici. (18.07.2013)

Monstr scény jsou samozřejmě úderné, i když jsem se v těch CG záplavách létajícího plechu a ještěrčích vnitřností místy trochu ztrácel - tím spíš, že k nim obvykle docházelo za tmy a vydatného deště/pod mořskou hladinou. Podobně jako u malinko vtipnějších Transformerů mi tady však nebývale lezli na nervy snad všichni lidští gerojové, přičemž ten hlavní (Charlie Hunnam) byl z kategorie nestravitelných. Ani charisma Idrise Elby, které mě spolehlivě válcovalo v Lutherovi a The Wire, se tady moc nedostavilo. V konečném důsledku vás tak střídavě bije do očí triková technologie a do uší dialogy postav, jejichž plasticitu byste graficky znázornili úsečkou. Je vhodné poznamenat, že se jedná o druhý hollywoodský scénář pera mistra Travise Beachama, přičemž tím předchozím byl svým způsobem jedinečný Souboj Titánů - od teď si budu na jeho jméno dávat setsakramentský pozor. 40% (29.05.2014)

Je tu dost cítit Emmerichův Den nezávislosti (od sarančovité povahy emzáků, přes vědátora, který s emzáky propojí svou mysl, až po finále s motivačním projevem a odpálením bomby u emzáků doma), ale ten měl zábavnější scénář, sympatičtější postavy a přehlednější a víc wow akci (v době, kdy se ještě města nebořila v každém blockbusteru). Ale taky je tu cítit klukovské zanícení pro mechy a neirituje to infantilním blockbusterovým humorem. Všechny velké akční scény se odehrávají v noci, nejlépe za bouřky/deště/pod vodou a lítají v ních hromady bordelu a oslňují světla, takže si je divák zas tak neužije, a samotné finále mi už bylo dost fuk a čekal jsem od něj víc. (17.07.2013)