Ten, kdo stojí v koutě

Přišel, viděl, zvítězil. Na filmu je nejúžasnější to, jak rychle se etabloval na pozici nejzásadnějšího coming of age snímku minimálně poslední dekády. Slýchávám ho ve výčtu toho nejlepšího snad u všem mladých lidí kolem mě, tady na databázi i na Youtube. Příběhů o outsiderech je jistě mnoho, ale ten Charlieho má v sobě to kouzlo, které všichni hledáme, jenže málokdy nacházíme. Chbosky stvořil kult. Ústřední trio šlape parádně. Vyklepaný Logan, sladká Emma i střelený Ezra, který měl úkol nejtěžší (zahrát sympatického gaye), jsou skvěle sehrané trio. Noční jízdy v doprovodu Bowieho způsobují silnou katarzi. Dále oceňuji, že nejde pouze o fňukání a nechybí humor, který mnohdy pramení z naivity hlavního hrdiny, a jenž vrcholí při políbení nejhezčí holky v místnosti. Pro mě osobně naprosto geniální moment. (08.07.2015)

Jemný, uhlazený a natolik snadno a příjemně stravitelný film, až se na jeho pozadí ztrácí, jak je vlastně rozporuplný. Atmosféra je vynikající, má v sobě určitou rebelskost, veselost, ale i smutek a trápení teenagerů, místy působí poeticky díky nočnímu naladění a vhodnému použití hudby, jako přirovnání mě napadá mix Donnieho Darka (mimoňský hlavní hrdina, snová atmosféra) a Snídaňový klub (parta soudržných kamarádů). Vážnější rozpory pramení z děje, který se snaží působit jako hluboká psychologická sonda a přitom jí vůbec není - vážné problémy film jen naťukává, zkresluje, popř. obchází obloukem. Tohle filmu docela ubližuje, snižuje jej z inteligentního indie/art snímku na jednohubku "nebezpečně" se blížící střednímu proudu... 7/10 (09.01.2013)

Pokaždý, když koukám na romantický film, tak ve mně vázne nejistota, zdali mě bude bavit. A když už se jedná o dobrý film, tak si říkám, že kvalita přebila romantickou dimenzi a jednalo se o krásný film. Posledně to byla Láska nebeská a další romantickou dimenzí asi bude zrovna tenhle kousek. Celou dobu jsem si byl hrozně nejistý, ale od druhé půlky mi bylo jasné, že tohle je prostě neuvěřitelně vydařené filmařina. Ty emoce, co film vyřazoval, mi přišly neuvěřitelně reálné a lidské. Málokdy se s tím setkám a mám takový pocit, že film se snaží co nejvíc přiblížit divákovi a realitě, aby ho dokázal zaujmout. Tady to opravdu stálo za to, protože díky těm postávám jsem si film na sto procent užil. Krásný film plný lidskosti a prostě života v té nejlépe natočené formě. Ono to také ani jinak nejde, když autor předlohy si sám natočí film. Napíše si to sám, jak sám chce, pak si to sám natočí. No, Chbosky je velký frajer. Možná, aby ale jeho příběh nebyl trošku podle pravdy. (16.01.2013)

V určitej komunite mimoriadne populárna a veľmi oceňovaná generačná výpoveď. V podstate ide o kompiláciu toho najlepšieho, prečo je pre určitú generáciu tento druh filmov tak vyhľadávaný. Feel good atmosféra, pri ktorej sa strieda civilný humor s dramatickými momentami, riešia sa problémy dospievania a v prvom rade sú tu postavy, s ktorými sa dokáže cieľovka bez námahy identifikovať. To všetko v prvotriednom prevedení s vynikajúcimi hereckými výkonmi hlavnej trojice, z ktorého najviac vyčnieva Emma Watson vo svojej najlepšej postpotterovskej role. Záverečný zvrat je možno síce príliš krutý, ale skvelo dopĺňa mozaiku tejto veľmi vydarenej žánrovky. 9/10 (16.03.2016)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)