Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Elena a Vladimir jsou starší pár - a oba pocházejí z odlišného prostředí. Vladimir je bohatý a uzavřený muž, kdežto Elena pochází ze skromných poměrů a je oddanou a poslušnou manželkou. Potkali se až později a oba dva mají děti z předchozích manželství. Elenin syn je nezaměstnaný a neschopný uživit svou vlastní rodinu a neustále prosí Elenu o peníze. Vladimirova dcera je bezstarostná mladá žena, která má se svým otcem velmi odtažitý vztah. Vladimir dostane infarkt a skončí v nemocnici, kde si uvědomí, že čas, který mu zbývá, rychle ubývá. Krátké, ale až nezvykle milé setkání s jeho dcerou ho utvrdí v tom, že bude jedinou dědičkou jeho majetku. Po návratu domů to oznámí Eleně - a její naděje na finanční pomoc svému synovi vezmou za své. Plachá a submisivní hospodyně je pak nucena vymyslet jiný plán, jak zaopatřit svého syna a vnoučata. (Filmbox)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (81)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Drsný. Ruská realita všedního dne, která na konci srazí divákovi hřebínek. Ale to jenom v případě, když od začátku bude respektovat neuvěřitelně utahanou režii, která na atmosféře žebrá každý detajl, až se ztratí v nekonečně dlouhých záběrech. Každopádně život, jak byl napsán. Člověk si říká, že někdo má takové životní osudy, co by scénárista ani nevymyslel. Jelena je výjimkou. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Pro mě osobně dosavadní nejslabší Zvjagincevův film. Pomalé tempo vyprávění mám obecně v oblibě, ale sledovat nekonečné scény, v nichž se děj nikam neposouvá a v nichž titulní postava vykonává zoufale banální úkony (vstává z postele, dělá snídani, roztahuje záclony, nalévá kávu, plní ledničku nákupem, pohybuje se po městě)... proboha dost! Ten film z velké části není film, ale jakési nepřiznané voyeurské nahlížení do života jedné ženy, aniž by na ní bylo vlastně cokoli zajímavého - herecká představitelka Jeleny, Naděžda Markina, vypadá jako mladší a tlustší verze Ivy Janžurové, a za celý film jsem si k ní nenašel vztah. Ona je tak fádní, až by jeden zaplakal. Navíc jsem shledal vyloženě zvláštní, že postava jejího manžela je naznačena jako někdo, kdo se (nejen) rád ohlédne za pěknou mladou ženou, ale za manželku má někoho takového - není mi totiž jasné, proč by si muž v jeho věku a postavení nemohl dovolit nějakou "reprezentativnější" partnerku (abychom si rozuměli, samozřejmě nic proti tomu, kdyby si Vladimir vzal Jelenu za mlada a společně spolu zestárli, ale ve filmu je výslovně řečeno, že se potkali až před deseti lety, a manželé jsou krátce - pouhé dva roky. Člověk se proto logicky musí ptát, co na ní Vladimir vidí, nota bene byla-li mezi nimi od počátku sociální propast. Na druhou stranu, ačkoli na mě Jelena nepůsobila dojmem zlatokopky, její prostý původ je ve filmu zásadní pro další události, proto mi tam tak vadí, že film lépe neobjasňuje povahu vztahu obou manželů, kteří připomínají spíše služku a pána domu - spí ostatně v oddělených ložnicích!). Skutečně mi hrozně vadilo, že nějakých zásadních dialogových scén, ve kterých by se něco dělo a děj se někam posouval, je ve filmu tak málo, a tolik prostoru naopak zabírají nepochopitelně dlouhé záběry z Jeleniny každodenní rutiny. Samotný příběh i jeho překvapivé závěrečné vyústění ale hodnotím jako velmi zdařilé, a spolu s hereckým výkonem Jeleny Ljadové (v roli Vladimirovy dcery Kateřiny) jsou pro mě nakonec hlavním důvodem, proč hodnotím tak jak hodnotím - velká škoda, že postava Kateřiny ve filmu nedostala více prostoru, její postava je vlastně z celého filmu nejzajímavější, a zamrzí, že se člověk už na konci nedozví, co s ní bylo dál. Rozporuplný film, který v Zvjagincevové filmografii představuje spíše kvalitativní výkyv dolů. ()

Reklama

sulimo 

všechny recenze uživatele

Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Chladný pohled na rodinné vztahy. Kontrast bohatství a chudoby, i vztahu otec - dcera a matka - syn. Hned úvodní záběr dá divákovi vědět, že má být trpělivý, protože režisér má na tento příběh dost času. Přestože mi u pár záběrů nedošel jejich smysl (ten mrtvý bílý kůň je fakt jako z jiného filmu), většinou mu dávám za pravdu. Herecké výkony jsou výborné, Philip Glass toho zase moc složit nemusel. Z té Serjožovy rodiny mi bylo na blití, takže konec byl značně divácky neuspokojivý. Ale těžko jsem mohl od Zvjaginceva čekat opak. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Jak to vkusně říct. Co začal místo filmové hudby používat muzikostroj Philipa Glasse, klesá Zvjagincev s každým novým filmem o propad níž, kde už to nejsou díla, ale produkty. Že by mu začaly diktovat směr, témata i kvalitu producentské peníze? Vybírá si jednoduché, civilně morální náměty, rodinné a místně politické střety na osobní rovině, zobrazuje je povrchně jako třetiřadý pisálek, glosátor do časopisecké rubriky, a mechanicky je prostřídává s čím dál chatrnějšími a odvozenějšími odkazy k církvi (ani ne duchovnu), přičemž mu chybí uštěpačný, nadčasově ironický glanc i mrazivá duševní pronikavost, vnitřní vhled a soucit Dostojevského, a bez toho se mu filmová výpověď stává povrchním a zbytečným kázáním od stolu, intelektuálně svrbivou, neprocítěnou, populistickou esejí. Přestal být originálním filmařem a kdovíproč se vpravil do role komentátora ruských poměrů, jak je povrchně chtějí vidět na Západě = [lidi jsou líní pracovat a nemorální, všichni jdou po penězích jako slepice po flusu, církev je poplatná režimu a zbohatlíkům a vyžívá se v pustém žvanění, máme tady mafii a všude jsou prospěcháři a hlupáci bez rozhledu, staří umírají a z nových nikdo nezvelebuje statky svěřené. Úpadek a všiváctví]. *** K tomu pak patří, že zlajdačel i formálně, nedbá sevřenosti tvaru (ne, záběr na stejnou větev na začátku a na konci snímku v Jeleně, ani na vraky na moři v Leviatanovi to nespraví), napospas ponechané motivy mu z filmů čouhají jako sláma ze stohu, začal se vyžívat v laciných, nefunkčních a nedbale zpracovaných metaforách (co měl znamenat ten ležící bílý kůň, nainstalovaný dva metry od železničního přejezdu? toho taky ranila mrtvice?) a místo skutečných přesahů a katarzí sahá nejvýš k němým záběrům na moře. Oba filmy, Jelena i Leviatan, jako by byly nakvap vyrobeny konfekčně, stejné rámování, interiéry jako z ruské ikey, stejná herečka, podbarvení stejně znějícím Philipem Glassem na začátku a na konci, stejné titulky, produkce, stejná plochost... Rozdíl je v tom, že Jelena přece jen drží ještě trochu víc pohromadě, zatímco Leviatan se už úplně rozdrobil do roztěkaných, za sebou nahamstaných scén, a v tom, že je ještě nasnímaná poměrně sjednocenou a dívatelnou kamerou - především skrze ty proměny světla, ač i to je samo o sobě kýčovitě levnou a doslovnou metaforou. V Leviatanovi už bije do očí i ten nezájem o vizualitu, o intearkci kamery se snímaným, exteriérové lyrické a čím dál trapněji, násilněji vmontovávané patetické vsuvky pohledů na moře a na hory a na svítání se střídají s interiérovými záběry s otřesně nudnou, tupou, téměř televizní kamerou. Příběh nedrží pohromadě nic vnitřního, je to jen plytká, blábolivě předrmolená navršenina publicistických postřehů, zatímco v Jeleně se to banální sociální minidráma ála Mrštíkovic Maryša dá srrhnout do dvou jednoduchých vět. Čili už na Jeleně lze postřehnout v menší míře všechny nešvary, které příští snímek, Leviatana, naprosto zhůvěřile ubily, a jinak nic nového, co by takový přístup vyvážilo. Zvjagincev by potřeboval být zase úplně neznámý, aby se přestal koupat na vlně zájmu a podlézat Západu. () (méně) (více)

Galerie (20)

Zajímavosti (4)

  • Andrey Smirnov si během natáčení zlomil dvě žebra při "blbnutí" se svým synem. Styděl se na place říct pravdu, tak tvrdil, že uklouzl v koupelně. (Morien)
  • Režisér a herecký představitel při debatě o tom, jaké bylo Vladimirovo povolání v minulosti, zvažovali tři možnosti. Postarší bohatý muž v současném Rusku podle nich mohl být dřív důstojníkem KGB, funkcionářem Komunistického svazu mládeže, nebo vědcem, který se dal na podnikání po rozpadu Sovětského svazu. Rozhodli se, že Vladimir by měl být vědcem, protože herecký představitel Smirnov nevypadá na ostatní dva typy. (Morien)
  • Podle režiséra byl výkon Jeleny Ljadové (role Káti) tak výborný, že mu bylo líto, že její postava neměla víc scén. (Morien)

Reklama

Reklama