Prometheus

Minimálně v první polovině úchvatné atmosférické sci-fi, které se v té druhé podivně zvrtne, nevadí mi to ale ani zdaleka tolik, jako mi to vadilo v Sunshine, nebo Horizontu události...Po herecké stránce přinejmenším adekvátní, po řemeslné takřka bezchybné. Jediná objektivní výtka tak směřuje k propojení s Vetřelcem, které je tu za každou cenu, film brzdí a stejně nefunguje. Scénář mi jinak nevadí, ale přiznávám, že si sakra rozmyslím, jestli se na to podívat znova, bůhví, co všechno tam objevím... P.S.: Prometheus mi velmi připomíná dvojdíl Imspossible Planet / Satan's Pit z druhé série Doctora Who. I ústřední hudební motiv má s tím od H. G. Williamse styčné motivy... (11.06.2012)

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Nikdo nesliboval nultý díl Aliena ani Vesmírnou odyseu. Mně trailery přislíbily omračující vizuál, vydatnou porci napětí a nečitelného nepřítele. Film mi to do puntíku splnil a navrch přidal nevyzpytatelného Davida, zarputilou Elizabeth a dechberoucí příběh, kde se odpovědi na otázky musí hledat a ne je jen poslouchat. Prometheus se tak na svém konci stal až překvapivě delikátní sci-fi, která bude ještě pěkných pár let dozrávat. (19.06.2012)

Choďte na to ako na Alien vs. Predator 3 bez Predátorov, a budete nadšení. Obaja scenáristi ostatne pochádzajú z tých vôd... Prvá tretina absolútny sci-fi orgazmus – vzrušujúci, epický, atmosfericky podmanivý, vizuálne odzbroujúci, herecky oku lahodiaci, s prísľubom veľkých vecí. Všetko je tu každým milimetrom dokonalé až sa chce človeku šťastím plakať, nechýbajú ani pekné myšlienky v dialógoch (a monológoch). Druhá tretina spomalenie, komornejší tón, medzičas so snahou predstaviť nám postavy. Posledná tretina prasácky zostrihaný akčný horor, uponáhľaný a skratovitý, bez potreby dávať zmysel pôvodne načrtnutým témam, a navyše s rúškou žánrového klišé či emmerichovského heroizmu. Záverečný mostík do pokračovania našťastie rozčarovanie trochu utlmí. ___ Po druhom zhliadnutí znižujem na tri hviezdy. Je to fantasticky nakrútené scenáristické lajno. A od Scotta podraz. (01.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)