Simonův vesmír

Chvílemi mi přišlo, že scénáristi zapomínali na Aspergerův syndrom, nebo se jim to jen nehodilo do příběhu. Jeden den Simon vyvádí, že má mít místo tacos pizzu se zpožděním, ale druhý den mu nevadí, že jí v jinou hodinu v jiném bytě a jiné jídlo než na které je zvyklé. Jinak je to dobrá romantická komedie. Navíc jedna z mála, která skončí dobře. :D "Nejsou v tom city? Ty nesnáším." (01.10.2020)

Za jeden měsíc jsem naráz, nečekaně viděl tři filmy, které měly hlavní téma postavu s Aspergerovým syndromem. Adam, Mary a Max a teď právě Simonův vesmír. Buď náhoda nebo téma, které je momentálně zajímavé pro samotné tvůrce a herce, kteří tu postavu s tím syndromem hrají. Každopádně když už jí zahrají, tak to nemá chybu a Simon v tomhle filmu rozhodně nezklamal. Příjemná, pohodová komedie, která není vůbec negativní, právě naopak, což v rámci severské kinematografie potěší dvakrát tolik. (01.10.2011)

Neuvěřitelně příjemně natočený osvětový snímek o Aspergerově syndromu. 1) Zajímalo by mě, jak moc a jak přesně vystihuje film povahu zobrazované dysfunkce. 2) Hezký 20letý Bill Skarsgard (Simon s aspergem) a neméně hezký 27letý Martin Wallstrom (Simonův bratr Sam) umocňují příjemné pocity ze sledování...alespoň u mě. 3) Výstižný koment: Bluntman****. (18.07.2017)

Nebudu hodnotit uchopení Aspergerova syndromu. Tomu hovno rozumím, tak nebudu dělat, že jo. Nicméně mi přišlo, že tvůrci ho využívají, jak se jim zamane, chvilku pro vytváření humoru, chvilku pro drásající drama, většinou však jak se jim to zrovna hodí. Přijde mi jako podraz na diváka, že hlavní hrdina "autista" Simon, který na sebe v jednu chvíli nenechá sáhnout člověka, kterého zná delší dobu, v druhé chvíli "paří" s bandou holek, které vůbec nezná. A takto bych mohl pokračovat, co by mi komentář stačil. Hned v podstatě první scéna, kdy otec autisty strká do díry v barelu peníze, čímž ho chce přemluvit, aby vylezl ven, mi naznačila, že se asi se Simonovým vesmírem minu. Nehledě na to, že to není moc vtipné, ale hlavně to nemá absolutně reálný základ (člověk, co žije 18 let s autistou mu strká prachy, aby ho k něčemu přemluvil - ha ha). A to mi u filmu, který si chvílema hraje na autistickou rádoby Amélii a v další chvíli se pokouší vystihnout reálné problémy života s autistou, vadilo docela dost. Jediný, co to pro mě zachraňovalo byl Bill (cha) v hlavní roli a nádherná neuvěřitelně sympatická hlavní kráska. Díky ní a celkově sympatickému hlavnímu trojlístku bych hodnotil průměrně. Pak se ale podívám na to hodnocení tady a vzpomenu si na to, jak se film pokoušel vytvořit humor (klauni v policejním autě, ach jo....nebo "mentálové" v prospěšných pracích") a i přes to, že mě to úplně neurazilo musím napsat, že pod líbivým sympatickým rádoby pozitivním povrchem je to nekonzistentní nevtipná a nefungující sračka. Dva hodně slabý Raymani za herce a délku. (18.11.2020)

Když někoho máme rádi, nebo možná dokonce musíme mít rádi, protože ten druhý nemá nikoho jiného než nás. A naše životní volby jsou neustále ovlivňovány jím. Když si i partnera musíme vybírat ne podle našeho úsudku, ale podle úsudku toho, za koho máme (bohužel) zodpovědnost. Přitom svého partnera milujeme. Jenže láska nemá přednost před nutností starat se... Není to zrovna můj případ, to ale neznamená, že mě to neuvěřitelně nedojalo. A možná to nakonec nebylo tak jednoznačné. Ta holka byla sobecká. Nejde přeci dávat ultimáta. Nemůžete opustit potřebné. Ti silnější se musí přizpůsobit, ti slabší to totiž nedokážou, ani nemůžou. A přitom vím, že bych se na jejím místě zachovala stejně. Tak, jak se mi to hnusí. Ten film ani náhodou nebyl o ní. Spíš o dvou skvělých bratrech, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Vnímala jsem to, že to je o nich. Okouzlili mě. Ale v mysli mi stejně nejvíc zůstala ta sobecká ex. Nechci být jako ona a taky už nikdy nebudu.Tečka a za tečkou ještě..2..tečky. (16.04.2014)