Král z ostrova Bastøy

Něco mezi Ondskanem a takovýma těma příběhama z vězení, jako Poslední pevnost. Poslední pevnost nebo Shawshank. V každým případě je C-19 tvrďák podle mýho gusta, scénu s umyvadlem jsem si pustil asi třikrát. O věrohodnosti příběhu se samozřejmě dá pochybovat, takhle zpracované to vypadalo, že je to neoprávněně trestaná skupina hrdinů. Nicméně drsárna, už jen jak se jim pořád kouří od pusy. (19.10.2013)

Podle skutečné události se dnes píše před každou druhou koninou i dopoledne na Nově. Ale dobře . . . disciplínou a vzděláváním mělo být dosaženo v Bastøy lepších výsledků než tělesnými tresty. Domácí škola měla fungovat jako uzavřená společnost chlapců z celé země, kteří tam měli být převychováni na „slušné občany“. Polepšovna na ostrově proslula svým brutálním zacházením a v roce 1953 byla uzavřena. Asi tomu i věřim. (11.12.2012)

Film, jehož účelem bylo zřejmě vyvovolat katarzní efekt typu: hezcí, mladí a v podstatě nevinní chlapci jsou tu týrání jako dobytek, zatímco my, staří, škaredí a všemi mastmi mazaní darebácí si tady užíváme na druhé straně. Nicméně před sto lety se na mládež dívalo trochu (možná i docela hodně) jinak: buďto se zařadíš, buďto budeš hrát s kartami, které jsme ti rozdali, nebo pojdi. Z tohoto pohledu není život na ostrově Bastøy (Basťáku neboli Pasťáku) před příchodem Erlinga nijak zvlášť vyhrocený, následná spontánní vzpoura je přece jen hodně nadsazená... Obecně mám pocit, že neustálé přepisy literatury do filmu kinematografii příliš neprospívají. (11.03.2021)

Je vidět, že dobrý scénárista a ostřílený dramaturg dokáží udělat vcelku poutavý, dvouhodinový film i o tání sněhu. Škoda jen, že norská polepšovna na odlehlém østrøvě ve dvacátých letech byla vcelku milé, útulné a humánní místo. Když si vzpomenu na svůj první pionýrský tábor v sedmi letech, bylo to daleko horší! Přemrštěně sympatičtí, mladiství zloději a vrazi se jen tak něžně chlapecky kočkují, plni inteligence a smyslu pro čest a spravedlnost, a to avízované hrubé násilí ze strany dozorců spočívá v tom, že je sem tam nechají stát v noci na židli, zamknou do klece nebo pošlou kácet stromy! No nelidská hrůza!!! Když pak jeden z romantických strážných vyprcá nějakého mentála, kterého stejně nikdo neměl rád, nemohou ti hrdinní kriminálnící jinak, než takovému strašlivému bezpráví čelit, a tak profackují pár vychovatelů a začnou "oprávněně" zdrhat, plni "spravedlivé" touhy po svobodě!!! WTF? Každopádně se na to dá ty dvě hodiny vcelku bez převalování dívat, avšak zvracet tu pak něco o silném příběhu může snad jen telenovelizovaná, závodní hospodyňka, která to nedopatřením přepla z Ulice! (15.03.2012)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)