Babycall

Anna so svojim synom Andersom utekajú pred tyranským manželom a otcom. Pomaly si zvykajú na nový život, školu a byt kde momentálne bývajú. Nakoľko má Anna o svojho syna strach, rozhodne kúpiť malé vysielačky na prenos zvuku slúžiace na kontrolu malých detí spiacich vo vedľajšej miestnosti. Vysielačka však zrazu prenáša záhadné hlasy, plač a krik, ktoré sa jej syna netýkajú. Za každú cenu sa teda snaží zistiť pravdu čo sa to vlastne deje a odkiaľ zvuky prichádzajú. Noomi Rapace mala radšej druhý krát kopnúť do osieho hniezda. Nudné, znudené dielo riešiace pomätenú ženu, ktorá sa nikdy nespamätala z rodinnej traumy so štipkou mysterióznosti v poslednej 15 minútovke. Úplne bez napätia slúžiace skôr na uspanie ako na vystrašenie diváka. Dať tejto "čistej" dráme prívlastok horor či thriller je trúfalejšie, ako hrať finále LM bez postranných rozhodcov. Neviem kde a ako nahrabal tento film 50 %, ale mne nestačí, že v ňom hrá úspešná herečka, ktorá je momentálne žiadanejšia ako Schwarzenberg na český hrad. (29.01.2013)

Já měl štěstí v tom, že jsem od začátku nepočítal s hororem, ačkoliv by jím to někomu mohlo lehce zavánět. Tohle je hlavně drama (tak trochu narušené matce hrozí od sociálky odebrání osmiletého synka) s mysteriózním nádechem, nic totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. To nejdůležitější si film nechává až na posledních cca 15 minut, což mnohé odradí, ale Sletauneho esem v rukávu budiž herecké obsazení dvou osamělých lidí v podání Noomi Rapace z trilogie Millenium a Kristoffera Jonera (režisérův předchozí Naboer nebo děsivý Villmark). Babycall rozhodně nebude vonět každému: nestaví na napětí, krvi a už vůbec né na lekačkách, ale mě si svým zvláštním způsobem získal. (24.02.2012)

Film mi nabídl jen jedno velké zklamání. Co taky chcete očekávat od filmu, když vlastně není tajemství, že hlavní hrdinka je psychicky labilní hysterka fixovaná na svého syna. Těm bystřejším zápletka dojde už asi v půlhodině filmu. Vatové scény typu: Nepamatuju si, co jsem dělala. - Viděl jsem tě v kavárně. - To jsem nebyla já, které vlastně v celkovém vyznění filmu nedávají nijak smysl zápletce, ale jen umocňují psychickou nemoc hlavní hrdinky a tudíž i další důkazy, proč by jí divák neměl věřit - a to je právě podle mě největší chyba filmu. Pamatujete na Šestý smysl, kdy jsme všichni věřili Bruci Willisovi a o to silnější byl konec? Proč dnešní scénaristé nedokážou divákovi podpoknout nohy jako tenkrát Shyamalan? Scény s dětskou chůvičkou mohly být lepší a dalo se z nich vyždímat napětí a strach, nechápu, když na tomto motivu postavili i název filmu, proč posloucháme v celé stopáži filmu křik z vysílačky jen 2x. Po skončení filmu začnete přemýšlet nad minizápletkami, které film předložil (proč Helge viděl Anderse? kdo se teda utopil a kdo "byl vyhozen" z okna? sociální pracovníci tedy byly jen výplody fantazie? dělo se tedy něco v sousedství, co slyšela v chůvičce?...) (01.01.2013)

Snímek měl pro mě dva základni klady: severský film a Noomi Rapace. Výsledkem je ale dost nudný a roztahaný nedotažený pokus o hororový thriller s notnou dávkou WTF esence. Musím uznat, že jsem to nejel nepobral, ale ani jsem se nesnažil, protože mi to bylo jedno. Dějová linka s prodavačovou matkou zcela zbytečná a vůbec to celé mělo do hororového thrilleru lavou a patou hodně daleko. Jedna * za Noomi a pokusy o hutnou atmosféru. (24.05.2013)

Noomi se sice hodně snaží, ale tahle dramatická duchařina bez špetky strachu byla místy přinejmenším hodně divná. 3 shurikeny ulítly z ruky hlavně za Noomiin skvělý herecký projev a za druhou část filmu, díky které není ta první tak zvláštní, a vlastně hlavní příběhovou linii víceméně vysvětluje. Bohužel tu ale zbude tolik otazníků, jako holubích výkalů na Václavském náměstí. (07.08.2013)