Pásla kone na betóne

Jako lingvistická hříčka je to nesporně zajímavé, směs polštiny, slovenštiny, rusínštiny, moravštiny a určitě i ještě mnoha jiných vlivů se setkává ve východňárštině, která by měla být bezesporu uznána jako samostatný jazyk (hlavně proto, aby mohl vzniknout slovník). Film byl příliš nezajímavý, abych se věnovala něčemu jinému, než dešifrování hutoření. Matka se spustila s chlápkem, kterého prakticky neznala, dcera jde spolehlivě v jejích šlépějích. Toť vše, natočeno nezáživnou formou. (19.03.2023)

Veľmi vtipný, poetický a zároveň uveriteľný (teda aspoň pre nás Východňarov určite:) portrét života v malej dedinke na východnom Slovensku...kde každý každého pozná, kde sú prostoduché pletky na dennom poriadku, a kde si každý rieši svoje problémy sám a zároveň celá dedina spolu s ním. Hlavnú postavu bravúrne zahrala Milka Zimková, pričom jej zdatne sekundujú pestré vedľajšie postavy (napr. neodolateľne slizký buran Ľuba Pauloviča), ktoré nás sprevádzajú niekedy úsmevnými, inokedy vážnymi životnými peripetiami. (02.05.2008)

Pověst filmu Pásla kone na betóne Milky Zimkové a Štefana Uhera předchází spor s Fero Feničem. A zároveň je to "kultový" film. Takže co si s ním má počít divák uvyklý na západní polovinu ČSR? Nutnost slovenských titulků a potřebu dočíst si původní prózu. Jinak nepřekročí rovinu poznání, která sotva odhalí dvě časové roviny děje. Východniarská mentalita je skutečným oříškem. (11.12.2020)

Získať v bežnom východniarskom živote vstupenku do neba nie je také jednoduché ako získať vstupenku do pekla v partnerskom živote. Svojská komédia nedosahuje nejaké zvláštne kvality, ale svojrázne postavy, zvlášť hlavná hrdinka, ju robia dôležitou súčasťou slovenskej tvorby minulého storočia. Skôr ako odkaz príbehu zaujmú jednotlivé samostatné scény ako neformálne odovzdávanie puketu z karafiátov na schôdzi alebo dlho očakávaná záverečná svadba, kde je zaujímavých scén viac. –––– Nemaš chlopa, nemaš pravdy. (01.01.2014)

Československý film situovaný do východního Slovenska natočený podle stejnojmenné povídkové knihy od E. Zimkové. Autorka předlohy byla obsazena do hlavní postavy černovlasé Johany Ovšené, svobodné činorodé matky, která díky absenci mužského partnera trpí předsudky od většiny mužských obyvatel zapadlé vesnice někde v Prešovském kraji, zřejmě okres Humenné. Jednoduchý příběh popisuje mentalitu, kulturní prostředí a způsob života v tomto regionu, který je zdůrazněn použitím východoslovenského nářečí, jež je mnohdy pro českého diváka těžko srozumitelné. Hlavní dějová linie spočívá v příběhu Johaniny dospívající dcery Pavlíny (V. Jeníková), která po velmi krátké známosti otěhotní s vojákem z Čech, majícím už závazky s jinou ženou. Její matku ihned zachvátí obava, aby její dceru nepotkal podobný osud jako výsledek mužské bezohlednosti, jaký má ona, a když se nepovede osvědčenými metodami plodu zbavit, pokusí se najít své dceři partnera přes inzerát. Když se objeví vhodný kandidát Štefan (L. Paulovič), který jak se ukáže později, platí alimenty na dvě děti, a chystá se svatba, Pavlína potratí. V dalších rolích tohoto nepříliš dramatického filmu se objevila pohledná M. Logojdová jako Johanina kamarádka Josefka či P. Staník v roli Johaniného občasného milence Bertyho. Zaujala mě hudební melodie zřejmě lidového původu, která se nesla celým snímkem. Dílo, které je pojato spíše jako obraz východoslovenského života, od představitele nové československé filmové vlny Štefana Uhera hodnotím podprůměrně, neboť jsem postrádal jakýkoli dramatičtější moment a tím pádem může film začít nudit a působit nezáživně a zbytečně, obzvláště pokud jednotlivým představitelům není pořádně rozumět. V porovnání s režisérovými staršími a slavnějšími filmy např. Tři dcery spatřuji obrovský kvalitativní rozdíl ve všech směrech. (13.12.2019)