Rien à déclarer
Nothing to Declare
Režie:
Dany BoonScénář:
Dany BoonKamera:
Pierre AïmHudba:
Philippe RombiHrají:
Benoît Poelvoorde, Dany Boon, Julie Bernard, François Damiens, Karin Viard, Bouli Lanners, Olivier Gourmet, Eric Godon, Zinedine Soualem, Guy Lecluyse (více)Obsahy(1)
Francouzi a Belgičané – co mají společného kromě hranice? První leden 1993. Ne všichni vítají zrušení hraničních kontrol mezi Belgií a Francií. Zvláště celníci, nejenže přijdou o práci, ale tím, že nebudou moci do poslední kapky krve hájit francouzskou či belgickou zem, jako by ztráceli smysl života. Avšak bez dozoru se neobejde žádná hranice ani v době nejtužšího míru. A proto je vytvořená společná mezinárodní belgicko-francouzská hlídka. Navzdory svému nepřekonatelnému odporu, usedají oba věční rivalové do poněkud obstarožního auta, protože ani jedna země nemá peníze na společné vybavení. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Ach, špičkování Francouzů a Belgičanů? Člověk si zpočátku říká, že to nemůže být vtipné, navíc když nezná jejich historii. Ještě ze začátku se ten humor jeví dost přehraně. Ovšem pak jsem začal dost dobře bavit, s filmem najel na stejnou notu a výsledný dojem je moc příjemný. Dany Boon umí točit opravdu vkusné oddychovky, kde je mimo humoru i lidskost, trocha výbuchu smíchu, trocha dojetí a výsledný mix se moc pěkně sleduje.. No a Nic k proclení (i přes pár hlušších míst) není vyjímkou a moc rád jsem se jím nechal potěšit. ()
„Tohle není jen žlutá čára! Belgičané pro ni tělem, duší, loajalitou, silou a odhodláním odvrátili četné brutální útoky barbarských Francouzů, kteří sem během žní pronikali, aby znásilňovali domy a zapalovali ženy...“ A hrdinný celník Ruben musí dál hájit zájmy hrdých Belgičanů, ať to stojí cokoliv! Místy malinko ukřičené, a třeba to střílení mi přišlo docela nepatřičné, ale jinak to byla fajn zábava, která se sice rozjíždí ztuha, za to pak dokáže člověka nejednou solidně rozesmát. A líbila se mi celá řada detailů, ať už šlo čůrajícího chlapečka-podávače drinků, „amblanci“ bez přebytečného „u“, „vespu“ či např. perfektní zásahové auto, které by po „vytunění“ Rubenovi a Mathiasovi záviděli i frajeři z Kobry 11. A přestože jsem se toho trochu bál, konec se naštěstí podařil ukočírovat tak, že neskončil banálně, jakkoliv to bylo na hraně. I proto film nakonec hodnotím slušnými 4*. „Víš, proč mají Francouzi rádi belgické vtipy?“ - „Ne.“ - „Protože se zasmějí hned třikrát. Poprvé když ho slyší, podruhé když jim ho vysvětlíš a potřetí když ho konečně pochopí.“ ()
Ruben Vandevoorde je šťastný muž. Narodil se jako občan Belgie, nejskvělejší země na světě. A není ctihodnější poslání než dělat celníka a bránit hranice zbožňovaného království proti jeho největším nepřátelům - Francouzům. A taky drogovým pašerákům. Bohužel pro Belgii a jejího Valonského ochránce nastaly zlé časy. Blíží se Schengen a s ním invaze nájezdníků ze zkaženého jihu. Chudák Ruben byl navíc převelen do mobilní mezinárodní patroly a dostal nového kolegu Mathiase - Francouze milujícího vše galské. A Rubenovu sestru. Z tohoto třaskavého námětu ukuchtil hrající režisér Dany Boon milou komedii utahující si z nacionalismu, patriotismu, kulturních stereotypů, lidské omezenosti a tendence brát věci zbytečně vážně. Boon je skvělý jak před kamerou, tak i za ní, jeho parťák mu zdatně sekunduje, vtipy jsou srozumitelné i pro ty kdo viděli obě země maximálně na mapě a tak je o zábavu postaráno. ()
Moji dvaja obľúbení komici v hlavných úlohách hašterivých colníkov, ktorí stoja proti sebe. Vau. To musí byt skvelá komédia. A naozaj je, ale zo začiatku mi to príliš nesedelo. Benoît Poelvoorde mi pripadal otravný a Dany Boon nudný. Chyba bola v tom, ze trvalo celých 14 minút kým sa stretli a konečne sa mohla naplno rozbehnúť fantastická komediálna chémia medzi nimi. Odvtedy film neustále gradoval a bol stále zábavnejší a zábavnejší až som si chrochtal blahom. 8/10. ()
Nejen po Novém roce na uvítanou (byť u mě s malým zpožděním) fajn komedie i s obohacujícím poznáním, že 1. leden 1993 přišel s jistými změnami v rámci státních hranic nejen mezi tehdy vzniknutými ČR a SR. Z výrazné části u mě Nic k proclení uspělo, neboť jsem se zasmál nad mnoha svižně a vtipně rozehranými absurdními scénami na pozadí zrušení celnictví, které má za následek růst příležitostí pro kriminálníky i nutnost nasazení policistů současně, rozproudí šílenou pomyslnou válku mezi Francouzy a Belgičany v mnoha vypjatých střetech běžných lidí ze dvou sousedních národů. Tyhle slovně „válečné“ dialogy jsou skvěle napsané, užíval jsem si i některé jazykové vtípky a sedla mi i hlavní dvojice herců v zastoupení obou národů (Francouz Dany Boon a Belgičan Benoît Poelvoorde). Vysokou laťku ale snižovala vztahová romantická linie, jež už takovou originalitou neoplývala a po zábavné stránce za zbytkem často v mých očích zaostávala. Žánrová směs, v níž ke konci pak plně vrcholní i akčí krimi rovina, na mě tak ne vždy úplně dohromady fungovala a film se mi ve finále pocitově zdál jako poněkud dlouhý. [70%] ()
Reklama