Ďábelské líbánky

Proklatě černá crazy komedie, místy tak suchá, že se z ní práší. Zdeněk Podskalský v ní spojil mnoho druhů humoru od klasické grotesky po satirické špílce a díky obsazení, které je napěchované přímo obdivuhodně, se podařilo všechnu tu legraci jakespatří přenést ze scénáře na filmový pás. Mě osobně nejvíce bavila dvojice Jan Libíček a Jiřina Jirásková a vyzdvihnout musím i velice vtipnou a nápaditou hudbu Angelo Michajlova. "Víš co, miláčku, pojď na procházku." - "A můžu si vzít tu pilu s sebou?" - "Ale poneseš si ji sama." (12.12.2015)

Povrchní mišmaš (postmoderna by bylo silné slovo), kterému ovšem chybí kouzlo třeba takového Felliniho (odkazy na Sladký život tu jsou dost zřetelné). Silně odkazový film (Hříšni lidé města pražského, Lipského a Vorlíčkovy komedie, Zločin v šantánu), z nějž mě nejvíce bavily Neckářovy písně, rockový šanson tohoto druhu vůbec nevyčpěl. (02.08.2010)

Film ukazující skutečnost, že boj muže se ženou je velmi tvrdý a málokdy má vítěze. Stejný nebo ještě tvrdší boj probíhá, když dvě ženy bojují o muže. Vlastimil Brodský je sice geniální vědec, ale i na něj je toho tady trochu moc. S tím mu musí pomoci i chlípný kapitán Jan Libíček s kolegyní Jiřinou Jiráskovou. Možná by bylo lepší zůstat do konce života svobodný a užívat si s mladými kolegyněmi. Ale to by bylo moc jednoduché... Je to vydařená komedie s mnoha černými momenty, ve které občasnou scénáristickou nedůvtipnost zachraňují herečtí velikáni. Kdeže loňské sněhy jsou... takové filmy dneska nikdo netočí, a přitom diváky by si určitě našly, a navíc takových herců už u nás existuje pramálo.. 90% (04.12.2016)

Nějak jsem ze začátku netušil, na co se dívám. Začne to jako v podstatě jako němá groteska (naháněčka s klukem s prakem), přejde to do absurdního a trochu slapstickového hašení požáru v nějakém výzkumném ústavu (mimochodem v tom baráku v té době filmaři moc rádi točili, v jiném filmu představuje budovu ČsT), a poté do docela vtipného vyšetřování... které je na filmu asi to nejlepší a dvojka Libíček - Jirásková je zde fakt roztomilá. V druhé půli se film trochu zlomí do takové Války Roseových po česku, ale stejně je to stále dost poslabší. A tak nezbývá než jen koukat Brejchové na zadek (zadeček se říct žel nedá), záda, kozičky (kozy se žel říct nedá), nu a nakonec to vlastně ani nemá pořádný konec, mohlo by to takhle pokračovat donekonečna. Ale pár scén skutečně pobaví, některé nápady jsou fajn, ale celkově to prostě pohromadě nedrží, myslím, že tady měl zapracovat podstatně více dramaturg. On pan Podskalský, se vší úctou, skutečně na víc jak televizní estrády neměl, a pokud ho někdo nekorigoval, vzniklo z toho prostě pásmo více či méně úsměvných (a hudebních) scének. Btw SPOILER - se divím, když jim šlo o to, ho odstranit, že se baby mezi sebou rovnou nedomluvily? (01.05.2022)

Tohle že vzniklo v roce 1970, za počínající normalizace? Neuvěřitelné. Intertextovost, ironie, velmi velmi sexy Jana Brejchová, kapitán Libíček a "Taky zmije? Ano, a protože byla přivázáná za ocas, byla pěkně nasraná." o atomových krytech které byly určeny k výbuchu za úplně jiných okolnostech nemluvě. (28.12.2007)