Půlnoční kolona

Nenechte se zmýlit označením komedie, tenhle film totiž nemá ani nějaký pořádný příběh, a drama to není už tuplem. Příhody, které na opušťáku zažívají jsou sice ze života, ale humorné nejsou. Mohly by být a s trochou snahy snad i dramatické, jenže Snaha Brno s.p. zkrachovala už moc dávno. Nehledě už k spíš nudnému a zdlouhavému ději, tak všechno, ale skutečně všechno, co by mohlo být jen trochu zajímavé, ubíjí strašlivá improvizovaná kakofonická hudba, která nás provází naprosto celým snímkem v občas obměňované smyčce. Člověk by čekal, že když tu hraje tolik dobrých herců, že se jim to podaří trochu vylepšit, ale i přes přesvědčivé výkony nepodařilo a tak je z Půlnoční kolony jen nedoplněná kolona na extrasuchý gin. (04.02.2007)

1/10 - Dalsi agitka tentokrat o muzich ve zbrani - regulovcicich, kterak travi volny cas v Praglu pred prijezdem dulezite vojenske kolony. Objevuje se tam Stivin a jeho psychadelicka hudebni skupina, ktera opravdu zabije i tak desnou zapletku v santanu nebo vojenske cekani na lasku... No ty koki, jeste ze uz je to za nama... Zcela nechapu predabovani Postraneckym... (08.01.2007)

Občas si říkám, jaké by to asi bylo, mít stroj času a navštívit na jedno odpoledne Prahu 70. nebo 80. let. Tímhle filmem je sen tak trochu splněn. O děj moc nejde - sledujeme pět vojáků, kteří musejí v Praze o půlnoci odbavit vojenskou kolonu a až na velitele mají všichni ostatní volno. Jeden řeší problémy s holkou, druhý si hraje na donchuána, ale nemá v kapse ani vindru, třetí si zajde za kamarády na jazz, čtvrtý doma načape sestru při dívčím večírku... A ten pátý sice čeká u džípu, ale i on nakonec dojde zajímavého setkání. Na filmu je kouzelné, jak nám představí Prahu té doby - Karlův most s lešením, nová sídliště, kde se ještě o trávníky starali zahradníci, poetickou vinárnu Viola, kde se recitovaly verše, jazzový klub, Nerudovku, Kampu a mnohá další místa a zákoutí. Sem tam probleskne ta povinná agitace (vojáci, volnočasové aktivity, uklizená sídliště, dostupnost nábytku...), ale celkově je to příjemné jako poklidné a dovolenkové pocourání se po starých, známých místech, z nichž mnohá žel již neexistují nebo se z nich ztratila ta poetika. (22.01.2019)

Pětiminutové úvodní titulky budiž varováním. Jde o první ze zoufalých prostředků, jimiž se Novák snaží na celovečerní stopáž roztáhnout hrst scén sepsaných dvojicí pro-stranických spisovatelů (Cop a Štorkán). O opravdové zápletce bych se zdráhal mluvit. Parta vojáků využívá volného času k procházkám Prahou, popíjení piva a klábosení s dívkami, které jsou brány na milost, jen pokud moc nekecají a neodpírají mužům útěchu potěchou. Nepřítomnost slušného vtipu, kvalitního herectví nebo autentické emoce nám v podstatě nedává na vybranou, než věnovat pozornost těm nemnoha obsaženým myšlenkám, jejichž formativní charakter při podobné nápadnosti pozbývá na účinnosti. Počet písniček a bezdějových scén dělá z Půlnoční kolony neatraktivní reklamu na pražské noční podniky a československou armádu, instituci, která každému mladému muži usnadní hledání kámošů a levného chlastu. Kameraman a zub času byli naštěstí tak milostiví, že v mnohých tmavých scénách nejde nic moc vidět. Krvácet tudíž budete převážně z uší. 15% (15.09.2012)

Komedie ani omylem. Celkem docela velká nuda. Vojáci se v době nečekaného volna snažili zabavit po svém. Někdo šel vymetat pražské noční podniky. Někdo spěchal za svou nastávající. Takže se nedělo nic objevného. V podstatě nemá tenhle film ani pořádný příběh. Při sledovaní jsem si vzpomněla, jak jsme jako malé děti vždycky čekaly na průjezd vojenské kolony a mávaly usmívajícím se vojákům. (28.10.2011)