Mai wei

Ve válce byli všichni magoři, dokonce i ti hodní. Každopádně jestli se asijští tvůrci něco nikdy nenaučí, tak hudbu. Patos z ní čiší na sto honů a i když zní pěkně, kazí celkovej dojem. V čem ale vedou oproti zámořským kolegům z Hollywoodu je příběh, to je vždycky důvod, proč se na asijskej film podívat, oni mají totiž spousty příběhů (ač jsou protkány hutnými klišé), který dokážou svojí dokonalou technickou stránkou a brutálním pojetím pokaždý povznést nad laťku, kterou jim Amerika nastaví. (30.07.2012)

Tento film má pár dobrých věcí: Výpravu, efekty, vojenské scény (vylodění v Normandii se povedlo, přeci jen jsem Evropan, Asijské konflikty mě moc nelákají, WWII oproti tomu ano), herce. A to je asi tak všechno. Díky typickému evropskému "všichni jsou stejní" jsem se v některých hercích trochu ztrácel, celkově je to sestříhané trochu cik cak a na 140 minut to nemá. Jestli je příběh podle pravdy nebo ne, těžko říct, ale i tak to bylo autorky přitažené za vlasy. Nijak mě nechytil příběh rivality a přátelství obou hlavních postav, spíše to prostředí a dění okolo. Z Koreje/Japonska přes Rusko a Německo do Francie je to pěkná štreka, ale zanedlouho si z filmu nebudu nic pamatovat. Prostředí a dění bylo prostě zajímavější než příběh. Vypadalo to hezky, a to je asi tak vše. (09.08.2012)

K Jirkovmu komentaru len dodam, ze sledovat to v Soule s domacim publikom, tak aj na samotnych korejcov to bolo uz ultra over patosove. A to korejci filmy s narodnym hrdinstvom maju velmi radi. Teraz vsak z kina odchadzali pocas filmu v slusnom pocte. A navstevnost v Koreji je k 10.2.2012 cca 2.25mil. divakov, co je vzhladom na ocakavania, rozpocet ale aj rebricek najnavstevovanejsich korejskych filmov velmi slabe cislo, cize ziaden hit u domaceho publika to nie je. Nastastie. 3/10 (13.02.2012)

Korejsky standardně velkolepý válečný snímek, kde nechybí velké přátelství, jehož sílu zkouší přetrhat 2.sv. válka. Film dokáže zaujmout velkolepými a naturalisticky ztvárněnými válečnými scénami, kterých je více než dost a navíc divák okusí všechny možné válečné fronty (od dob vojína Ryana se dokonce znovu podíváme na krvavé vylodění v Normandii) ale postavy nedokážou diváka zaujmout natolik (zvláště pokud se evropský divák nedokáže mezi asijskými tvářemi orientovat) aby jim dokázal držet palce, či snad dokonce prožívat jejich příběh. (23.10.2012)

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % (14.01.2017)