Mai wei

,,OBČAS VZPOMÍNÁM NA TO, JAK JSME SPOLU BĚŽELI POPRVÉ“... /// Nacionalistickej Japonec Tatsuo a chudák Korejec Jun–shik. Vyrůstali spolu, běhali spolu, válčili spolu (i spolu), dezertovali spolu. To všechno proto, aby mezi nima mohlo vzniknout válečný pouto. Jednoduchá šablona (ten japonskej hajzl....), která je navíc i faktem. ZABÍT JE VŠECHNY! Jeden by řekl, že tenhle bordel můžou vyřešit jen Rusáci a ta jejich Sibiř. Ale voni maj těch dobrodružství v rukávu .... a tak nikoho nepřekvapí, že Jun-shik má kliku jak Válečnej kůň a že tady bude spousta přeháněk (filmově citovejch slečno Kocurová). Taky patos na sebe nenechá dlouho (a nikde) čekat. Tak to prostě je. Vyvážit tenhle humus by mohlo hodně dobrejch válečnejch scén i CGI efektů a oproti Poutům války, film působí tak nějak evropštěji. Snad i díky Český filharmonii. 100% 3a½!. Mrdám na to a optimisticky dám 4*. Válka mě bavila a filmařina je to víc než dobrá! Ale který armádě jsem fandil - to se mě neptejte.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju příběhy podle skutečnejch událostí. 2.) Koukám jen na filmy s vysokou koncentrací ,,Kamikadze“. 3.) Jsem Korejec, kterej bojoval za Japonsko, za Rusáky, za Německo (a ty Usámo máš kliku, že už to máš za sebou!) 4.) Thx za titule ,,Mastermann" a ,,Ankhelis“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.07.2012)

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % (14.01.2017)

Tento film má pár dobrých věcí: Výpravu, efekty, vojenské scény (vylodění v Normandii se povedlo, přeci jen jsem Evropan, Asijské konflikty mě moc nelákají, WWII oproti tomu ano), herce. A to je asi tak všechno. Díky typickému evropskému "všichni jsou stejní" jsem se v některých hercích trochu ztrácel, celkově je to sestříhané trochu cik cak a na 140 minut to nemá. Jestli je příběh podle pravdy nebo ne, těžko říct, ale i tak to bylo autorky přitažené za vlasy. Nijak mě nechytil příběh rivality a přátelství obou hlavních postav, spíše to prostředí a dění okolo. Z Koreje/Japonska přes Rusko a Německo do Francie je to pěkná štreka, ale zanedlouho si z filmu nebudu nic pamatovat. Prostředí a dění bylo prostě zajímavější než příběh. Vypadalo to hezky, a to je asi tak vše. (09.08.2012)

Epická, Asijská Satisfakce! Nejlepší válečný film, co jsem kdy viděl! Zatímco, čekáme od Hollywoodu či Americké kinematografie výbuch s epickými rozměry, objeví se Outsider! Úsměvný, pravdivý příběh dvou přátel/nepřátel, kteří žijí celý svůj život ve válce a šílenství přináší nám to nejlepší, co se za poslední dobu zrodilo v Asijské Kinematografii! Perfektní zápletka, nejlepší válečné bitvy, co jsem kdy viděl, dostatečně krvavé,syrové,špinavé, aby uspokojily i mé hororové chouťky dostatek hloubky mezi postavami, které dodávají filmu hodnotu + nabité a emocionální dialogy. Nejzajímavější na celém filmu je, že se zde odehrává více válečných bitev, které se odehrály během druhé světové války. Od útoku Rusů na Japonce či Vylodění Američanů v Normandii. Pro ty, co mají leccos načteno o druhé světové válce, zažijí zde Historický Orgasmus! (11.08.2013)

Co se s Kangem za sedm let od "Pout války" stalo? Ne že by před tím byl něco víc než ambiciózní řemeslník, ale jeho průlomové kasovní trháky "Swiri" a "Pouta války", alespoň držely pohromadě. "My Way" je ryzí nonsens, jenž kýč, patos a národní hrdinství dovádí až do roviny nechtěného campu. Možná je potíž jen v tom, že když Kanng točil "Pouta války", měl čerstvě nakoukané "Zachraňte vojína Ryna" a tentokrát jen vycházel ze svých tehdejších vzpomínek. Nebo se prostě jen v duchu druhého významu anglického názvu režisér vykašlal na hnidopišské historické či vojenské poradce a natočil to prostě podle sebe. Výsledek každopádně vypadá jako kdyby národní buditel spojil síly s pětiletým klučinou okouzleným modýlky vojenské techniky. Bojové sekvence postrádají jakoukoli prostorovou logiku, nemluvě o rešerši, jak opravdu vypadaly sovětské lágry, Atlantický val či Den D a svou netaktičností a bezkoncepční nepřehledností jsou až směšné. Celá story o Korejci, který prošel napříč druhou světovou od okupace Číny po Normandii, je jen pompézně znějící slogan. Ve skutečnosti prostě vyprávění přeskáče z Číny do Ruska a pak do Normandie, ale místo epické cesty se zaměřuje na hloupě schematické a hystericky přepjaté konflikty odehrávající se na jednom místě a moc neřeší cestu mezi nimi. Když k tomu přičteme celý jalový background s maratóncem, fakt, že se postavy chovají jak retardi (nejhůř dopadla Fan Bingbing), a nelítostnou agitku o morální výši Korejců, před níž má padnout na kolena Japonsko, představuje výsledek nesnesitelný blábol a doklad nesoudnosti režiséra, či v horším případě celého národa (pokud z téhle hrůzy bude hit). "My Way" si paradoxně k dobru může přičíst jen to, že odhaluje, jak máme obraz o bojištích druhé světové války zkreslený z filmů a jak je tento obraz nerealistický. Druhé pozoruhodné hledisko předjímá, že by z "My Way" nakonec mohl být hit; sice ne kvůli nějakým kvalitám, ale proto, že je to jediný film, kde Korejci najednou zažijí slast z toho, že hrdinové střílejí nejen bestiální Japonce, ale i nenáviděné Američany. PS: Definitivní tečkou za tímto mastodontem kýče je finální song, který nazpíval Andrea Bocelli! Na druhou stranu jeho alespoň omlouvá, že film neviděl. (12.02.2012)