Mai wei

Ve válce byli všichni magoři, dokonce i ti hodní. Každopádně jestli se asijští tvůrci něco nikdy nenaučí, tak hudbu. Patos z ní čiší na sto honů a i když zní pěkně, kazí celkovej dojem. V čem ale vedou oproti zámořským kolegům z Hollywoodu je příběh, to je vždycky důvod, proč se na asijskej film podívat, oni mají totiž spousty příběhů (ač jsou protkány hutnými klišé), který dokážou svojí dokonalou technickou stránkou a brutálním pojetím pokaždý povznést nad laťku, kterou jim Amerika nastaví. (30.07.2012)

Korejsky standardně velkolepý válečný snímek, kde nechybí velké přátelství, jehož sílu zkouší přetrhat 2.sv. válka. Film dokáže zaujmout velkolepými a naturalisticky ztvárněnými válečnými scénami, kterých je více než dost a navíc divák okusí všechny možné válečné fronty (od dob vojína Ryana se dokonce znovu podíváme na krvavé vylodění v Normandii) ale postavy nedokážou diváka zaujmout natolik (zvláště pokud se evropský divák nedokáže mezi asijskými tvářemi orientovat) aby jim dokázal držet palce, či snad dokonce prožívat jejich příběh. (23.10.2012)

Korejec a Japonec v dětství přátelé, pak díky špatné souhře náhod nepřatelé, ale projdou japonskou, ruskou i německou armádou a stanou se opravdovými přáteli. Na základě skutečné události je to zajímavá životní pouť a osud obou. Film má reálně a dobře natočené bojové scény. Dva velcí běžci se bohužel společně konce války nedočkají. (28.01.2024)

Je-gyu Kang ukázal už v Poutách války, že mu tyhle rozsáhlá válečná dramata jdou pěkně od ruky. Film se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů z druhé světové války a od té doby jsem rád vyhledával korejskou tvorbu. Po čase jsem narazil právě na Mai Wei, který toho má s Pouty války mnohé společného. I když příběh působí hodně pohádkově, je založen dle skutečné události. Jen mě trošku zamrzelo, že jsem přetvoření vztahu z nepřátel na kamarády moc nevěřil. Přesto pro válečné fanoušky jedna z mála povinností z korejské tvorby. (14.12.2014)

"To si skutečně myslíte, že nějaký řidič rikši má šanci proti pravému maratónci? Já bych si tedy tipnul, ale ono o to tady, bohužel, nejde. Tady jde o příběh Kim Jun Shika, který neuměl uznat porážku, když vyhrál a mě to celkem zaujalo. Zkrátka bylo zajímavé sledovat, jak Korejec nedobrovolně nasazoval krk za Japonského císaře, za soudruha Stalina i za Führera. Mně se tedy nejvíc líbilo v japonské armádě, kde bych si mohl vybrat mezi radostí padnout za císaře, harakiri nebo dřepování s rybou v hubě. To je nabídka. Jinak to ovšem bylo na můj vkus příliš depresivní, ale to jsem jako rozený pacifista asi měl očekávat. (01.11.2018)