Delikatesy

Delikatesy jsou mi bližší než Město ztracených dětí. Skvěle týpkovitě obsazené (potěší sledovat Jeunetovy herce v různých rolích jeho filmů) - zabydlené nejrůznějšími TYPY, které se neztratí (především mám na mysli řezníka Clapeta). Vztah Louisona (Dominique Pinon) a Julie - Clapetovy dcery (Marie-Laure Dougnac) je až dojemný. Scéna s brýlemi mi připomínala osleplého Woodyho Allena v Hollywood Ending. O vizuální stránce je asi zbytečné se zmiňovat. Tenhle film je pro mě klasika. Osobně nemám, co bych vytkla. (02.02.2007)

Sypaticky komorní postapo-komedii/pohádku, které svou bezútěšnou stísněnost přitom dosti efektivně navazuje pohým použítím žlutého filtru a natáčením takřka výlučně v několika málo interiérech. Pěkný důkaz že i s minimálním rozpočtem se dá natočit dobře vypadající film. Škoda jen že pro dobrý film je toho potřeba trochu víc než jen vizuální um a styl - bez ohledu na zábavně kanibalské téma a několik správně vyšinutých postav je to prostě pořád tak trochu nezajímavá záležitost, která místy neví čím by chtěla být. Občas trocha laskavého (!!) humoru, občas trocha deprese, občas atmosféričtější horor, pak zase vršení rádoby zábavných vyšinutých nápadů a k tomu magicky pohádkový příběh... přitom samozřejmě pořádně nefunguje ani jedno z toho, byť vyloženě nuda to není a ona mírná příchuť bizarní dekadence je i přes to všechno pořád trochu cítit. Jinak řečeno, největší vadou filmu je evidentně to, že je až moc "francouzský". 7/10 (09.08.2009)

Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). (02.09.2017)

Já si tedy nepošmákla... I přes řeznicky zauzený obraz, klaustrofobickou kameru, propracovanost morbidních zátiší a rafinovanost pokusů o sebevraždu mě nabízené menu neuspokojilo, ačkoli nápaditý jídelní lístek v podobě úvodních titulků sliboval mnohé... u požívání delikates je totiž nutno se i výběrově bavit a hloupě stylizovaná společnost na pohodě rozhodně nepřidá. Možná detektor kravin, předvedený ve snímku, nefunguje, ten můj, osobní, mi ale nedovolí tuto bizarní hříčku doporučit dál. Viděno v rámci Season Challenge Tour - sci-fi týden. (12.08.2015)

Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ (27.08.2013)