Amélie z Montmartru

Mile komedie-drama od zacatku do konce. Nejlepsi film Audrey Tautou i Jean-Pierra Jeuneta a jeden z nejlepsich francouzskych filmu (on to vlastne je jeden z nej filmu vsech dob). I kdyz se ve filmu az zas tolik nedeje, tak jsem se ani na chvily nenudil. Taky nechapu, jak neco tak krasneho a poetickeho, co vam dokonale zvedne naladu, moh natocit reziser Vetrelce. Tomuto filmu skutecne nemam co vytknout. Audrey Tatou uz pro me navzdy bude Amelie a predvadi fakt vynikajici vykon, nemusi ani nic rikat, staci aby se usmala a ste spokojeny. Ostatni herci jsou taky super, ale Audrey je nejlepsi. Scenar je skvele promakanej, vsechna temata jsou dotazena do konce (napr. neco se stane na zacatku a reziser to zakonci az ke konci filmu) a celej film se nese v pohodovym a hodne sviznym duchu. Tomu taky napomaha vynikajici kamera, ktera predvadi skvely vychytavky, suprovy triky a uzasna hudba. Jeunetovi se poved film se spoustou nezapomenutelnych scen (cely film je nezapomenutelny), nabity emocema, kterej vas dojme i rozesmeje a rozhodne se u nej nebudete nudit. Jeden z mych oblibenych filmu. (02.01.2005)

Pověsti a tisíce nadšených hodnocení nelhaly: Amélie je úžasná. Roztomile poetický film má jakési neodolatelné kouzlo, díky němuž nenásilně spojuje hned několik žánrů, vypadá kýčovitě a originálně zároveň, z všelijak se pitvořících herců ztvárňujících bizarní postavičky se rázem stávají všední lidé žijící všední životy v jedné všední pařížské čtvrti... Zkrátka takový neobyčejně obyčejný, barvami i optimismem hýřící a skvělou hudbou ozvučený neopakovatelný film. (21.10.2011)

technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera (20.05.2009)

Divný film pro divné publikum, dalo by se říci. Jenže takovýto film se opravdu jen tak často nepoštěstí vidět. Zvláštní rozhodně je, stejně jako jeho hlavní postava: Amélie. Jenže jestli je něco zvláštní, tak pro toto je zvláštnost slabé slovo. Film, jako je tento, dle mého ani neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to taková nezávazná existence sama pro sebe, která započne a skončí kvalitou hodně na hraně toho nejvyššího, co dokáže francouzská kinematografie nabídnout. Výborní herci už jen dovršují rychlou dekádu života holky, která je tak trochu praštěná, ale rozhodně ne hloupá. Jen tak trochu vychcaná, stejnak jako je tento film. Vytváří a ukončuje jednu malou epizodku ze světa neskutečna v centru samotné Paříže. (25.12.2007)

Nádherné, pohádkově zbarvené vyprávění z pera Jean-Pierre Jeuneta o věcech milovaných i nesnášených, o osudech normálních lidí, kterými může zahýbat i docela normální děvče. Audrey Tautou jako současně nejkrásnější herečka Francie hraje už jen svým pohledem a její tvář se k pohádkovému vizuálu neskutečně hodí. Hudba je další téměř dokonalou součástí filmu, součástí, na kterou hned tak nezapomenete. Pozitivní atmosféra je z filmu cítit každým políčkem a všechny vaše smysly budou rochnit blahem. Všichni herci hrají přesvědčivě, mně osobně byl nejsympatičtější Dominique Pinon, režisérův oblíbenec.. ten, který si mě získal i v Jeunetově kraťasu Foutaises. Amélie je nádherný film, který mi zvedl náladu a na chvíli mě donutil myslet jen na krásné věci a věci, které chci v životě ještě udělat.. Pět hvězd je určitě zasloužené hodnocení. (26.11.2006)