Amélie z Montmartru

Poetičnost, jemný, hravý humor i trauma z partnerského osamění, jehož zosobněním je stále ještě mladá a dychtivá mladá žena žijící pod neopakovatelnými pařížskými střechami. Hravost a radost čiší z těch před i za kamerou. Rozepisovat se o kráse a skvělé kreaci Audrey Toutou nesmá smysl, protože lavinová suverenita jejího výkonu si nemůže nepodmanit doslova každého. Životní příležitostí však není jen pro svou hlavní představitelku, ale i pro tvůrce. V záplavě všech pokladů absolutních špiček, jak je přinesla ve francouzské i ve světové kinematografii druhá polovina minulého století, si toto dílo zachovává svou výraznou a nepřehlédnutelnou osobitost. Je tím, čím má být. Pohlazením a povzbuzením pro duši i srdce všech dychtících a frustrovaných. (28.08.2007)

Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) (22.05.2002)

Život může být krásný a barevný v každé své vteřině, stejně jako je tenhle film, aneb melancholie potkala své filmové synonymum. Mimochodem, kavárna "U dvou mlýnů" je skutečná pohodová kavárna na úpatí Montmarteru. Míra autenticity je poměrně veliká, ale ne křiklavá a Améliovské turisty poznáte od místních celkem snadno. Ještě než si objednají kafe, mají už odfocené i toalety. (21.09.2005)

Bylo 12:47 odpoledne, venku bylo 12°C, doba pořád kovidová. Žaluzie jsem nechal zatažené, protože jsem se potřeboval soustředit. Snažil jsem se filmu propadnout, úspěšně. Všechno dokonale zručné, po kameru, režii, střih, hudbu a kukadla paní Tautou, všechno tip ťop. Myslím si, ale že je pořád lepší vás na film moc nehajpovat. Změna vašeho emočního rozpoložení se skutečně dostaví, není to ale "Půlnoc v Paříži" nebo cokoli s Audrey Hepburn. Ve srovnání s tím je to takové pěkné pohlazení, u kterého máte chuť pít kakao a jíst něco Francouzského. Moc se mi, ale líbí způsob vyprávění a to, že film je nejen narativně čistý charakter driven, ale zároveň je celá stylizace Amélii perfektně přizpůsobená a přesto vyvážená a nikdy nesklouzne k nějaké přeplácanosti. Finální zaklapnutí, kdy všechny figurky dostanou svůj důvod je čisté pohlazení na duši (25.03.2021)

(1001) Hned na začátek bych chtěla zmínit, že scéna ze strašidelné jízdy je jedním z mých nejoblíbenějších filmových erotických momentů. A dále bych chtěla říct, že každý film je ze zásady konstrukt, to jako reakci na některé zdejší komentáře. Následovat budou moje obvyklé plačtivé poznatky, ale tentokráte doslova, protože se mi snad ještě nestalo, že bych si k filmu musela přinést papírovou utěrku, protože mě pálily oči od toho všeho brečení a bez utěrky bych na film neviděla. Během mého problematického dospívání to byl jeden z prvních filmů s poselstvím "perverti jsou taky lidi", který jsem viděla, takže k němu mám zkrátka takový srdíčkový vztah. Plus ta dramaturgie budování postav skrz detaily a dramatického oblouku z "malých věcí" je promyšlená a políbeníhodná. (08.12.2014)