Amélie z Montmartru

Výborně a originálně natočený příběh mladé Amélie, která v dětství přišla o matku a jako dospívající dívka se snaží měnit k lepšímu životy lidí kolem sebe. Pracuje v kavárně a v jejím okolí se pohybuje spousta zajímavých, excentrických a podivných postaviček. Od jejího do sebe uzavřeného otce, přes sebevražednou rybičku, simulantskou kolegyni, šíleného žárlivce, který si nahrává na magneťák každou drobnost, až po mladého muže, který vlepuje do alba nepovedené fotografie náhodných lidí. Amélie, která se stará o životy ostatních, sama zapomíná na svůj vlastní a jednoho dne se rozhodne udělat samotě přítrž. Film Jean - Pierre Jeuneta, který kdysi začínal jako režisér videoklipů a reklam, nám ukazuje Améliin příběh tak poutavým způsobem, že to bere dech. Snímek je podbarven krásnou hudbou, která mu dodává lesk. Je to pohled na svět jakoby dětskýma očima a mně se ten roztomile barevný, veselý a zároveň smutný pohled líbil. (10.08.2010)

Další z řad filmů pro který není počet hvězdiček dostatečný. Je to takový filmový lék na deprese a "blbou náladu" Tenhle film je ibuprofen mezi filmy. Kamera Vám vyléči oči , scénář a režie Vám vyléčí duši a myšlení . Humorné scény Vám vyladí úsměv a hudba Yanna Tiersena Vám opraví sluch . A kukadla Audrey Tautou ---ty jsou navíc . (25.06.2006)

Takový film Amíci natočit neumí. To umí jen Frantíci. Nádherný, poetický, romantický, barevný, vlévající do žil optimismus a dobrou náladu. Přesně takový je. Tento film snad nemá žádnou chybu, má šibalsky promyšlený scénář, výtečné herecké výkony, krásnou Andrey Tatou a brilantní hudbu. Takže bez váhání *****. (08.05.2009)

A půl. Sladké, rozkošné, prozářené a úsměvné. Stejně jako hlavní hrdinka, Amélie z Montmartru. Audrey Tautou má jeden z těch nejkrásnějších úsměvů filmového plátna, jaký jsem kdy viděla. Inteligentní a vtipný scénář, důmyslná kamera, velmi líbivé a oku lahodící vizuální zpracování a podmanivá hudba. Po prostudování některých zdejších záporných komentářů mi připadalo, že zmiňovaní mají k tomuto snímku podobný postoj, jako někteří k obdobně vysoce hodnocenému, snad nejznámějšímu a nejohranějšímu filmu vůbec, Forrestu Gumpovi. Dovolím si jmenovat uživatele sinp, díky jehož, pro mne velmi zajímavému komentáři, mi na mysl vytanul onen lehký, ovívající dojem, směřující právě k podobnosti s Forrestem. Amélie je bezesporu působivým, okouzlujícím a lahodícím kouskem kinematografie. Ale k úplné dokonalosti mi chyběl nějaký "ten" pocit, který jsem zde nenašla. Prostě něco, kvůli čemu čistých pět hvězdiček udělit nemohu. (18.09.2010)

S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% (19.01.2004)