Podfukáři

U mě se země neotřásala v základech, hvězdy nepadaly na zem a už vůbec ne prašule, ale já se při téhle show nestihla nějak výrazně nudit. Byla to opravdu rychlá jízda čtyř jezdců, kde moje mysl sice nestíhala všechno pobrat, co se logiky týká, ale v tomhle případě to asi nebylo úplně to nejdůležitější, jinak (mimo jiné) za ten konec bych chtěla nazpátek vstupný. Tu kouzelnickou atmosféru se jim podařilo po vizuální stránce ukočírovat bezvadně, takže když nebudu přemýšlet moc nad smysluplností viděného, slabší čtyřku si za ten fajn relax Podfukáři určitě zaslouží. A s tou károvou sedmičkou na začátku to bylo fakt perfektní. (07.09.2013)

// Kouzla, iluze a triky. Zábava, zmatenost a zklamání. Jinak to nejde popsat, rozhodně nemůžu říct, že bych se nebavil a že by film neodsýpal ale! chaotické skoky v ději, děravé vysvětlovačky a nulový zájem o takřka všechny postavy s jedinou vyjímkou v podobě agentky z Interpolu, která jako jediná nakonec absolutně nedávala smysl prostě nemůžu hodnotit výš, jak nad lehký nadprůměr. Tak lehký, že se to oproti jiným letošním filmům vůbec nechytá a ve finále je to tedy spíš vlastně podprůměr (see what I did?) - a to při tak slušném námětu a tak! skvělém! obsazení! vážně zamrzí. Zábava, která vlastně nakonec zábavou nebyla. Trik? Iluze? Kouzlo? I don't care. 60% (09.08.2013)

Pro mě teda Dokonalý trik roku, oproti Nolanovi nablýskanější, popcornovější a pro mě i zkousnutelnější, ze 125 minut jsem se nenudila jedinou. Kouzelnický film spojený s tím zlodějským snad ani nemohl dopadnout líp, obsazení sedlo perfektně, Franca začínám mít narozdíl od jeho bráchy docela v oblibě a dokonce i v Eisenbergovi jsem pomalu začala vidět sympoše. Ale ehm, jak se to vezme, ona mezi vidět a vidět může být totiž až horentní propast a to platí na celý film pana Leterriera, v němž jde hlavně o to, co chcete vidět, nikoli o to, co doopravdy vidíte. 90% (07.09.2013)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)

Fantazijná rozprávka o partii 4 dobrých kúzelníkoch, ktorí svojimi kúskami ala Robin Hood dostávajú hlavy agentov FBI do smútku. Peniaze z nejednej banky miznú v priamom prenose, aby sa následne "vysypali" na hlavy nadšených divákov. Áno, tento film je maximálne prehnaný, nereálny, nelogický, miestami až smiešny svojou rozprávkovou idylkou. Ale viete čo? Bolo zábavné sledovať túto blbôstku. A to je základ úspechu. (03.09.2013)