Podfukáři

Hele, mně nevadí debilní filmy. Vlastně je mam docela rád. Mam rád všechny ty nabubřelý blockbustery, velkofilmy s nadsázkou a vlastním šíleným vesmírem. Takový filmy uráží předevšim ty, kteří na danou hru nepřistoupí. Nemam ale rád, když někomu uteče soudnost a schopnost naznačit, do jaký míry to hra je, poněvadž v takovým případě tvůrce dělá debila předevšim z diváka. A přestože je všechno zmíněný možná subjektivní a diskutabilní, tohle... tohle je prostě strašlivá hovadina, která všem iluzionistům prokazuje medvědí službu. Ono totiž ani tak nevadí, že předváděný "triky" často popírají logiku a fyzikální zákony (iluzionista klame diváka, nikoliv fyziku, víme?), mnohem trapnější je ovšem fakt, že spousta předvedených věcí (z nichž některý jsou smrtelně důležitý) vysoce závisí na faktoru náhody a skutečnosti, že někdo bude idiot a nevšimne si podstatných věcí. Závěrečná pointa je pak v kontextu zdejšího univerza vyloženě retardovaná a zbaštitelná snad jen proto, že s dotyčným jakž takž soucítíte. Naznačovaná (a připouštěná) možnost existence skutečný magie je tu značně dvousečná - nestává se totiž ani ospravedlněním (Čtyři jezdci nemají nadpřirozený schopnosti), ani klíčovým odhalením (ve filmu je dávno všechno natolik absurdní, že je to úplně jedno). Dvě hvězdy obhajitelný na základě zábavy, jelikož při vší tý pompéznosti, barevnosti a pátrání všeho po všem děj spolehlivě dokluše do cíle, přestože je vám dávno všechno ukradený. Už po dvaceti minutách totiž pochopíte, že v tomhle filmu je možný naprosto cokoliv a tím pádem nemá smysl cokoliv dedukovat či se o někoho bát. (23.01.2018)

70% Lehce guilty, těžce pleasure. Lehkonohé, svižné, zábavné a nesmyslné. Robinhoodovské postavy bojují proti všem možným zákonům: práva, fyziky i logiky. Jakmile se v tom začnete vrtat, objeví se díra za dírou. Paradoxně to nevadí: Podfukáři trpí podobným syndromem jako Dannyho partáci 2: film si hraje nejen s postavami na kočku a na myš, ale i s divákem, který pro stromy nevidí les a na konci je bud otráven, nebo pobaven. Jako by to celé byla jen metafora kouzelnického triku. Jinými slovy: podfuku. Nebo iluze. To je na Vás. (14.07.2013)

Zhlédnuto v kině. Film, kterému jde jen o jedno - být cool. Naštěstí se mu to podařilo. Now You See Me je totiž opravdu cool film, prakticky takový The Prestige pro teenagery. Je to rychlé, svižné, vtipné a závěr hodně překvapil. Navíc tomu vévodí parádní casting, kdy každý herec si poctivě odvádí svou roli a jsou přesní pro svou roli (například, dokázali byste si představit někoho lepšího na roli hypnotizéra než Woodyho, který se zde opět vyřádil a hlášky tahá z rukávu ve větším počtu, než obyčejný kouzelník králíky?) Chápu, že někomu právě ten závěr může vadit, ale mně tedy nevadil. A už dlouho mi 100 minut v kině neuplynulo tak rychle. Zkrátka a dobře, krásně jednoduchá a nablýskaná jednohubka, u které nedám plný počet z jediného důvodu - krom závěru mě nepřekvapilo prakticky nic. 80 %. (06.07.2013)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)

Ideálny materiál na upútavky. Charizmatický casting, cool vizuál a i film samotný má slušný drajv, ktorý podporuje aj dynamická hudba. To všetko s cieľom zamaskovať, že v ňom takmer nič nedáva dokonalý zmysel a to vrátane väčšiny trikov, ktoré sú buď postavené na šialených a nepravdepodobných náhodách, alebo by ich realizácia musela stáť ťažké milóny. A je ozaj škoda, že tú hravosť, ktorú cítiť z väčšiny zložiek filmu niekto nepodporil adekvatnym scenárom, v konečnom dôsledku totiž Podfukári nie sú o niekoľko krokov pred divákom ale aj sami pred sebou. (25.08.2013)