Kavárna na hlavní třídě

Škoda, že to vzniklo v tomto období, protože charaktery postav jsou tak neskutečně buď černé, nebo bílé, až celý příběh postrádá uvěřitelnost. Vlastně jediný, komu se tady dá věřit, je Voskův pingl, a pak chvíle, kdy inspektor prolévá hrdlem vodku, protože cítí nějaké svědomí. Herci hrají skvěle, o tom žádná, ale prostě Rašilova kavárník je holt až moc přehnaná karikatura těch utlačovatelů z řad podnikatelů, machinace na ministerstvu, které měla překrýt aféra s údajnou vraždou, no tam se dodnes nic nezměnilo, viz Dozimetr a Fialova kampelička, ale opět je to podané poněkud naivně (ministr by určitě sám za komisařem nešel, na to má poskoky), a tak by se dalo pokračovat. Nu a samozřejmě jedině komunistům jde skutečně o lidi. S kriminálkou to podle mne nemá nic společného. (15.08.2024)

Jedna z mnoha černých skvrn 50. let. O to odpornější, o co více osočuje předmnichovskou republiku jako éru absolutního zla. A do toho ty pathétické verše Jiřího Wolkera. Počínaje takovými fláky jako Zelená knížka, Chceme žít, Případ dr. Kováře nebo Zocelení nešlo sice očekávat nic jiného, než falešnou obžalobu minulosti, ale pranýř 1. republiky byl bohužel oblíbeným tématem až do 80. let a dodnes se člověk bohužel může kochat celou kolekcí na téma příhody z dělnického kalendáře. Odbourávání dopadu tohoto hnoje je nicméně stále aktuální. (23.04.2015)

Hezká a především dramaticky povedená adaptace Včeličkova levicového románu. Tvrdá facka kavárnickým doupatům parazitujících přiživníků i policii sloužící nespravedlivému sociálnímu zřízení. Kromě této protiprvorepublikové demagogie filmu nelze skoro nic vytknout - natočený je rozhodně zajímavě i závěrečné rozpletení ústřední kriminální situace se dost povedlo. Herecky je obsazený výborně, kromě Karla Högera v hlavní roli zaujmou především zlotřilý kavárník Saši Rašilova. Zajímaví jsou pak třeba i Miloš Kopecký nebo Vlastimil Brodský, jenž tu má dokonce svým způsobem agresivní roli. (07.09.2006)

Ve svém novém filmu „Kavárna na hlavní třídě" se režisér Miroslav Hubáček pokouší vytvořit nový typ kriminálního dramatu. Pokračuje tak v cestě, kterou započal svým filmem „V trestném území" (1950), dostává se však dále, až ke společenské kritice. Detektivní příběh, který napsal společně se scénáristy Jiřím Marešem a Jiřím Brdečkou, zasadil do prostředí popsaného realisticky ve stejnojmenném sociálním románě Gézou Včeličkou. Hubáčkova „Kavárna na hlavní třídě" je zajímavým příkladem toho, do jaké míry lze obměnit literární dílo pro filmové zpracování. Proč režisér a scénáristé sáhli právě po Včeličkově románové reportáži a proč ji tak podstatně přepracovali, vysvětluje Jiří Mareš tím, že v tomto případě nemluvila pro filmové zpracování síla zápletky literárního díla, jak tomu bývá u většiny filmových přepisů, ale především síla a přesvědčivost popisu velkoměstského kavárenského prostředí za první republiky, v době světové hospodářské krise, v němž se skrývaly velké sociální konflikty, které scénáristé s režisérem domysleli a dramaticky rozvedli. Filmový přehled 3/1954 (04.07.2009)

Jako reportér se Géza Včelička v roce 1932 zúčastnil Mostecké stávky a zároveň napsal román Kavárna na hlavní třídě, v němž vylíčil svá číšnická učňovská léta. Není to nic jiného, než prachsprostá levicová obžaloba prvorepublikového kapitalistického systému, s níž si co do kvality zadá snad už jen Svatoplukův Botostroj. Před úplným zatracením film zachraňují herecké výkony, především Saša Rašilov je v roli bezskrupulózního kavárníka Stýbla výborný. (02.11.2009)