Méďa

Ale jo. Kdejaký pičoidní nápad nadchl můj vkus i v minulosti, proč by mluvící plyšový rosomák měl být výjimkou, že. Frky se urodily v množství snesitelném. Ovšem několik negativ sundavá mou (jindy extrémně štědrou, jak vědí i mladistvé romské posluchačky školy ulice z centra naší metropole) ruku z hvězdného sypače a ponechává resultát ve znění: tripl! Naprosto zbytečné červenoknižní kreace jsou důvodem jedním, fakt, že Míla Kundis mi vůbec nepřišla dostatečně erektivní, tím druhým. Šmarjá panno, působila na mě jako Brežněv s kozama a bazerovkou. Ta dylinka, kterou prznil plyšoidek svou buclatou pacičkou, stála za hřích podstatně více... (09.12.2012)

Méďa představuje nezávaznou zámořskou zábavu tohoto století, která neřeší ani ta nejzákladnější společenská témata, nestará se o to, co je možné a co ne, a nezahrnuje diváka nějakými morálními poučkami. Je sice pravda, že osvědčené fráze typu "přátelství nade vše" jsou tu hodně často nakousnuté, ale MacFarlane to vždy ukočíroval tak delikátním způsobem, že jsem se musel pokaždé nejprve hlasitě zasmát, a možná potom narychlo popřemýšlet nad tím, že tohle už jsem někde viděl. Ne, Méďa je v prvé řadě odvážnou smrští bláznivých fórků, gagů a někdy i trochu oplzlého humoru, který ale v podání obou hlavních hrdinů působí tak samozřejmým dojmem, že těch vyloženě trapných chvil je spíše poskrovnu. Mark Wahlberg je sympatický, Mila Kunis nádherná a samotný Méďa je k sežrání, v očích ostatních postav rovnocenná společenská bytost, v očích diváků navíc unikátní produkt postmoderní americké nátury, zatížené závislostí na dobré travce a krásných ženách a láskou ke klasickým filmovým peckám. Potenciál zábavy sice nebyl využit úplně na doraz (což se prokázalo hlavně v ještě odvázanější dvojce), ale tenhle film má zkrátka úžasně osobitý charakter... 80% (15.08.2012)

Jelikož jsem slušně vychovaný a elegantní mladík ctící morální zásady, který by slovo píča nevyslovil ani za pytel čuráků, musím dotčeně uznat, že mě ten malej zasranej drzej plyšovej zmrd, co měl za film víc bab, než kdy já budu mít za život psů, neskutečně sral. Ale jelikož disponuji nezměrnou inteligencí a božským nadhledem, nebudu se nad tím vyzvraceným hovnem vůbec rozčilovat. Bez těch vulgarismů, sarkasmů a sexismů by to byl nádherný rodinný film, který by mě pohladil po mé citlivé a láskyplné duši. (30.10.2013)

Romantická komedie nakřížena s pohádkou a akčním thrillerem. Kombinace divoká, ale díky ústřední dvojce lehko ukoukatelná. Méďa proti zastydlosti svého námětu bojuje s pomocí rádoby dospěláckého humoru, který se ale jako skutečně vyzrálý a nekřečovitě nekorektní projeví jenom párkrát (dva nejlepší vtipy jsou na nás vybaleny až těsně před titulky). MacFarlane sice scény inscenuje hodně sitkomově (dvě sedící postavy klábosí), zato dokáže výborně využít ambivalentní kombinace méďova roztomilého vzhledu s jeho prohnilou náturou. Některé momenty jsou díky tomu obojaké, baví i dojímají zároveň. Přehnaně rušivý v důsledku není ani žánrový obrat v poslední třetině. Navíc, aby hrdina konečně dospěl, musí čelit skutečně vážné situaci, kterou pro něj příznačně nepředstavuje riziko rozchodu s partnerkou (který přijme stylem „jsem looser, co naplat“), ale riziko ztráty celoživotního kámoše, v přeneseném významu ztráty svého napojení na svět dětství. Protagonistova proměna z nespolehlivého kňouby v zodpovědného partnera není oproti jiným romantickým komediím definitivní a nevratná – shovívavě je mu povoleno dále blbnout, citovat z Flashe Gordona, hulit z bonga a během bouřky bázlivě zalézat pod peřinu. Zásluhou toho, a společně s kvantem narážek, odkazů a poct (včetně bizarní citace scény z parodie, sloužící k demonstraci, nakolik je Johnova mysl infikována osmdesátkovou popkulturou), je Méďa perfektním kouskem pro analýzu způsobů, jakými se Hollywood vtírá do přízně významné divácké skupiny ne již úplně mladých, leč duchem rozhodně nedospělých a dospět odmítajících mužů. 75% (04.08.2012)

Sama sa čudujem, no méďa-béďa ma očaril, rozosmial a milo pobavil. Typ humoru je jednoduchý, má priamy ťah na bránku a nerieši nejaké konvencie, pričom nič nepôsobí silene, naopak veľmi prirodzene. Pôsobenie Marka Wahlberga sa nedá hodnotiť ani negatívne ani pozitívne, pretože vo mne nerozohnil ani jednu iskričku sympatie či antipatie, pre mňa v tomto filme len bol a tak trochu ako vzduch. Ted je príjemný relax bez cenzúry. (11.02.2013)