Velký Gatsby

K čertu s kýčem, k čertu s hnidopišským pitváním, k čertu s chytruškami a chytrušáky..... Luhrman mě nechal 5 let od Austrálie čekat na zábavný výpravný vizuální prožitek..... Mohu chtít víc? Já ne..... Pro mě je film zábava.... Vizuální.... taky zvuková..... P.S. Soundtrack je po Drive zas jednou pro mě zážitek..... 85% (27.09.2013)

Great Gatsby NEMÁ duši jako předchozí kousky Baze Luhrmanna. To, že se látky chopil právě on, zaručovalo soustředěnou podívanou plnou atrakcí. Výbušný vizuální styl se dostavil i tentokrát. Jenže vedle toho všeho třpytivého třeštění tak nějak chybí příběh – tedy, on tu samozřejmě je (vypráví ho bratranec od milenky ústředního hrdiny kdesi v léčebně na popud svého psychiatra), jen působí s ohledem na předešlou Luhrmannovu tvorbu zoufale obyčejně. Žádná velká kavárenská intelektuální látka se, podotkněme, neodehrávala ani v předchozích tvůrcových zastaveních, ale tentokrát toho nefunguje víc. HUDBA znovu spoléhá na rozmanité moderní skladby, jenže hudební čísla v Moulin Rouge jsou jen jedny, a tady si to jednoduše nenotuje. EMOCE! Neudeří, neuhodí kladivem na hřebík. Už zmiňovaný PŘÍBĚH točící se okolo tragicky romantického hrdiny nemá potřebný náboj. Ne všichni HERCI se do látky hodili (kupříkladu Maguire nebo Edgerton). Infantilní soustředění se na formu brání tomu, abychom mohli sledovat vztah Gatsbyho a Daisy, který je bohužel zvláštní, chladný, nudný i banální. Nejedné scéně jsem nevěřil, nejednomu gestu zrovna tak. Jen pachuť v ústech bohužel zůstala. (25.08.2013)

Od prvních stran předlohy jsem věděl, že Gatsby je látka čistě pro Baze. A pro mě, jako pro člověka, který o 12 let dříve nestíhal dýchat u audiovizuálu muzikálové Paříže, je první polovina snem, o kterém si myslel, že se mu už nikdy nesplní. Naivní vypravěč, dokonalý moderní soundtrack a kamerové hrátky tak podmanivé, že jsem se chtěl jen vpít do plátna a napořád v něm zůstat. Luhrmann zkrátka ví, v čem je dobrý a když jeho charakteristické (občas téměř až totožné) vypravěčské finty podpoří vznešený Leonardo, není třeba pochybovat o tom, že tady jsou v názvu slůvka "The Great" zcela zaslouženě. Sice mě stejně jako v knize příběhově mrzí poslední třetina, ale zatímco Fitzgerald se závěrem trochu shodil a i vzhledem k většímu důrazu na sociální stránku věci místy až hořknul, Luhrmann z opulentní formy neuhne ani na okamžik. Jeho vyprávění tak není varováním obecně společenským, spíš jen opatrně mezilidským v mnohem menším měřítku. A takto střídmější záběr sedí k příběhu o lásce, která stála za všechnu snahu i utrpení, mnohem přesněji. (27.06.2013)

Mnohem více depresivní a snažící se o těžký art, než bych čekal. Že je Luhrmann packal, to víme už od dob Australie. Jeho teatrální dialogy a naškrobená romantika mi vadila už od té doby. Tady v mnohém utrpení pokračuje. Postava DiCapria bohužel není zdaleka tak pozitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myslím, že došlo k hrubému nepochopení předlohy, potažmo úmysl divertovat se jaksi nepovedl. Gatsby jakožto film je vizuálně velmi okázalý, skoro až snový. Některé vizuální finesy se povedly výborně, některé jsou otřesné (některé kamerové nálety wtf ?). Celé to působí pompézně, monumentálně, vyprecizovaně a chladně, stejně chladně, jako na mne působili hlavní hrdinové. Nevěřil jsem mnoho scén a když už, tak spíše ty zlé, nežli dobré. Snaha o dokonalé audiovizuální zpracování (spolupráce s Jay Z přináší feeling jako řemen, vizuální efekty) je jasně patrná a určitě v hodnocení plusová. Působí to však na mne jako dvacátá léta dvacátého století, které si představuje člověk žijící v roce 2148. Lehce "future retro styl", který mi nesedl a cítil jsem prapodivnou pachuť v ústech. Ani ta snaha o artovou záležiitost není na místě. (19.05.2013)

I přes zjevné nedotaženosti (strukturální deja vu a zřejmě počáteční režisérův pocit, že se nejdřív musí rozhýbat barvy, těla a hudba, aby následoval děj), se po vyloženě roztomilém entrée samotného Gatsbyho rozehrává vztahový čtvereček, jenž sice míň vypovídá o Fitzgeraldovi, ale stále má co říci svým (občas vypjatým) postojem o urputných citech všeho druhu. Bezuzdné desetileti těsně po první světové válce jako paralela současného (ticha před bouří?) už je víceméně jasná. A Boha symbolizují brýle, jen hvězda Baze Luhrmanna už poněkud pohasíná. (20.05.2013)