Velký Gatsby

Zhlédnuto v kině. Jednu věc musím napsat hned v úvodu - je to rozhodně lepší, než tohle zpracování. Ale pořád to není ono… Na tento film jsem se opravdu těšil, dávno předtím, než jsem viděl zpracování s Redfordem, vlastně od chvíle, co vyšel první trailer, tak jsem věděl, že na tohle si do kina rozhodně zajdu. Přeci jen casting je perfektní (DiCaprio je sázka na jistotu a pro Carey mám opravdu slabost, navíc ona v sobě opravdu má jiskru slečen z 20. - 30. let minulého století) a režíruje to Baz, specialista na spektákly a tvůrce jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. A ono je to na filmu znát, první polovina je téměř jako Moulin Rouge!, bohužel jen téměř. Protože tentokrát mi tam ta atmosféra a ty show přišly takové falešné, zkrátka jako by tomu něco chybělo. Napíšu to asi tak, pokaždé, kdy sleduju Moulin Rouge!, tak jsem v Paříži na začátku 20. století. Tady jsem ale nebyl v New Yorku v 20. letech, ale v kině. Film mě nedokázal opravdu vtáhnout do děje a já jsem nevěděl a vlastně do teď nevím proč. Druhá, serioznější polovina, byla taky dobrá, hlavně scéna hádky v hotelu byla opravdu povedená, jen mi přišlo, že závěr byl odfláknutý a pokud verze s Redfordem může tomuto remaku nějak konkurovat, určitě to bude právě SPOILER!!! scéna Gatsbyho smrti, jež mi ve starší verzi přišla mnohem více propracovanější a šokující než v této. KONEC SPOILERU! Na všech jiných frontách ale vítězí tato verze, herci jsou lepší, moderní hudba nebyla špatná (i když opět, u Moulin Rouge! mi tam ta moderní hudba seděla mnohem více než tady) a celkově má film snesitelnější tempo, byť stopáž je prakticky na chlup stejná. Na tuhle verzi se určitě ještě jednou podívám. 80 %. (18.06.2013)

Zpočátku omamující kýč, potom už jen únavná selanka, pajdající na obě nohy. Jak jde o samoúčelné kamerové fígle a čarování s obrazem, tam si je Luhrmann jistý v kramflecích, ale v prostém smysluplném vyprávění a ve snaze dostat se zúčastněným postavám pod kůži selhává. Zmínil jsem kýč – při všech těch opulentních večírcích si připadáte, jakobyste se dívali na velkého sádrového trpaslíka, ověšeného pestrobarevnými pentlemi a blikajícími žárovičkami. Potom, když má dojít na city, je to jak z plytké povídky v nějakém dívčím časopise – mám na mysli to kolovrátkovité „Má tě ráda, nemá tě ráda, má tě rád, nemá tě rád, odejde s Tebou, neodejde s Tebou…..“. Díky bohu aspoň za dvě věci – chlapáckou postavu Edgertonova Buchanana, jedinou to plnokrevnou postavu celého panoptika a pak za scénu opětovného setkání Gatsbyho a Daisy – jediný moment v celém filmu, kde byly cítit nějaké emoce. Luhrmann už začíná být nějak vyčpělý. (25.05.2013)

Ach jo. Srovnával už někdy někdo Luhrmanna s Cameronem? Oba dva se totiž divákům snaží reprezentativně vysvětlit, proč že to vlastně člověk vynalezl biograf, potažmo tedy obří plasmu, 3D efekty, kvalitní domácí kino a rozlišení 4K. To je všechno moc hezké, ale já k tomu zároveň potřebuji příběh, u kterého dvakrát (!) neusnu - i přesto, že to jako lovestory funguje perfektně. (07.09.2013)

"Veľký Gatsby" je zvláštny film, natočený podľa zvláštneho románu, ktorý napísal v roku 1925 spisovateľ Francis Scott Fitzgerald. Je to útla, ani nie dvesto stranová, knižka. Skôr ako som si pozrel film, tak som si prečítal literárnu predlohu. Toto vraj klasické dielo na mňa vôbec nezapôsobilo. Zdalo sa mi to nudné a plytké. Napriek tomu som si o dva dni na to pustil rovnomenný film, ktorý v roku 2013 natočil režisér Baz Luhrmann. Verne sa pridržiaval Fitzgeraldovho románu. Nevynechal, neprerobil, ani nepridal žiadnu scénu, v mnohých pasážach doslova cituje dialógy použité v knihe. Zo stosedemdesiat stranovej novely vznikol stoštyridsaťpäť minútový veľkofilm. Pri jeho pozeraní som sa nudil rovnako ako pri čítaní. "Veľký Gatsby" (The Great Gatsby) je bezobsažný nablískaný pseudoromantický príbeh, ktorý môže očariť snáď iba Američanov. Chladný, povrchný, ale za to giganticky megalomanský. Ja tento snímok oceňujem tromi hviezdičkami len kvôli jeho vizuálnej stránke a výborným hereckým výkonom. *** (18.02.2024)

I přes zjevné nedotaženosti (strukturální deja vu a zřejmě počáteční režisérův pocit, že se nejdřív musí rozhýbat barvy, těla a hudba, aby následoval děj), se po vyloženě roztomilém entrée samotného Gatsbyho rozehrává vztahový čtvereček, jenž sice míň vypovídá o Fitzgeraldovi, ale stále má co říci svým (občas vypjatým) postojem o urputných citech všeho druhu. Bezuzdné desetileti těsně po první světové válce jako paralela současného (ticha před bouří?) už je víceméně jasná. A Boha symbolizují brýle, jen hvězda Baze Luhrmanna už poněkud pohasíná. (20.05.2013)